Níže jsou vám k dispozici nejrůzněji sesbírané články, reakce, pocity, komentáře či skvělé Reels našich mladých k 1. generálnímu shromáždění diecézní synody v 25. - 28. 10. 2024 v Johannisthalu. 

Diecézní synoda

Bartík: Info o dění ve farnosti u katedrály sv. Bartoloměje

První generální zasedání diecézní synody v Johannisthalu. Sto lidí, alespoň po jednom skoro ze všech farností. Naším úkolem bylo postarat se o to, aby společně s námi odtud odjížděl i dokument, který měl popsat stav naší diecéze. Proces jeho vzniku podrobně popisuje naše synodní delegátka Jana Tenglerová uvnitř Bartíku (viz další článek). Debata ve skupinkách, pozměňovací návrhy, hlasování o nich, závěrečné hlasování, dvoutřetinová většina. Proces vysilující, ale skoro dobrodružný.

Každopádně výsledkem je asi třicet stran, které kromě o mnoha pozitivních a nadějeplných věcech mluví také o tom, jak za posledních deset let ubyl počet účastníků nedělních mší o čtvrtinu a průměrný věk kněží vzrostl, o tom, jak nám moc nejde komunikace a jak zoufale nevíme, jak ty misie dělat, jak máme podhodnocené pastorační pracovníky a jak jsou farnosti netransparentní ve svých financích.

A tento text o více méně znepokojivém stavu diecéze vznikal pod rukama sta lidí, kteří si vzali čtyři dny volna, aby se pokoušeli něco změnit k lepšímu. Synodní dokument o tom, co všechno je v diecézi špatně, dávalo dohromady sto lidí ochotných něco dělat a evidentně zapálených pro věc, kteří kromě toho ještě ve volném čase stihli kolem sebe vytvářet dobrou atmosféru, modlit se a po večerech zpívat při víně. Zástupci diecéze vytvářející podnětné společenství píšou o tom, jak nám společenství moc nefungují. Lidé marnící čtyři dny svého volna ve prospěch diecéze píšou o tom, jak málo je lidí ochotných něčím přispět ke společnému dobru. Ti, kdo snad berou Krista vážně, píší o tom, jak ubývá těch, kdo jsou ochotni ho následovat. Lidé, kteří sem jeli sto padesát kilometrů, dávají dohromady text o tom, jak většinou není ochota jezdit do sousedního kostela, když v tom našem není mše svatá.

Byl to zvláštní paradox. Uprostřed společenství církve, ve kterém byla radost být, píšete o církvi, která jezdí na invalidním vozíku, je unavená a do ničeho se jí nechce.

Nakonec si vzpomenete na hodiny fyziky, roztok se nechá odpařovat, voda mizí, ale sůl zůstává ve stejném množství, až vykrystalizuje v čisté podobě. Zřejmě to nemusí být tak, že by s úbytkem lidí chodících v neděli do kostela musela ubývat víra, naděje a láska. To, že je nás málo, nemusí znamenat, že nám teď o nic nepůjde. S menšími počty praktikujících věřících se nemusí menšit vztah ke Kristu. A tenčící se finanční prostředky na to už nemají vliv vůbec.

Deset kilo švestek je třeba, aby vznikl litr slivovice. Bože, kéž bys i z mého srdce a z nás všech vydestiloval kapku něčeho, co bude chutnat.

Pavel Petrašovský

Postřehy z diecézní synody

Bartík: Info o dění ve farnosti u katedrály sv. Bartoloměje

Ve dnech 25. - 28. 10. jsem se spolu s Jakubem Konečným a P. Pavlem Petrašovským zúčastnila prvního zasedání naší diecézní synody v Johannisthalu. Hlavním úkolem pro všechny delegáty byla příprava finálního dokumentu, který byl v základní podobě připraven z podnětů našich farností, vyplněných dotazníků jednotlivci a také dalších rozhovorů, které probíhaly v naší diecézi od dubna do června letošního roku. Čerpali jsme z přípravného dokumentu o dvaceti stránkách a sedmi přílohách v rozmezí od 30 do 160 stran. Už z tohoto množství přípravných dokumentů je pochopitelné, že nebylo možné, abychom všichni řešili vše.

Každý z delegátů mohl uvést své preferované téma a byl zařazen do jedné z těchto skupinek: 1. misie, 2. uspořádání, 3. hospodaření. Naše farnost měla velkou výhodu, že jsme se mohli zúčastnit ve větším počtu: P. Pavel za kněžskou radu a Jakub za diecézní pastorační radu, a tak jsme měli možnost zapojit do různých skupinek a vyjádřit se k úpravám ve více tématech, Jakub a P. Pavel v misii a já zvolila téma hospodaření.

Páteční den v Johannisthalu jsme strávili v tichu rekolekce pod vedením P. Jana Kotase. Následující dny jsme pracovali v rozdělených skupinkách. Organizace ze strany přípravného týmu neměla chybu, vše bylo jasné a přehledné a zvládlo se i zpracování 80 připomínek k předloženého textu (pozn.: ve skutečnosti jich bylo 91). Biskup Tomáš přiznal, že se se obával, aby vůbec nějaké připomínky byly. ;-) Připomínky prošly prvním hlasování v neděli večer a ty, které byly odsouhlaseny, synodní tým zpracovával a zakomponovával do textu pro závěrečné schvalování. Velká část delegátů měla zábavný večer s programem a musím se přiznat, že jsem sama v půl druhé v noci viděla horlivou diskuzi v jednom ze sálů… :-O

Ano, dokument je schválen a předložen byl v pondělí při bohoslužbě biskupu Tomášovi, ale myslím, že stejně důležité bylo setkání, které proběhlo mezi námi, zástupci z celé diecéze. Přestože se jednalo o náročnou práci a všichni delegáti i organizátoři se jistě vraceli ze setkání velmi unavení, u mě převládal pocit neskutečné radosti. Radosti z toho, že jsem poznala tolik lidí, kterým tak moc záleží na tom, abychom byli církví, která je otevřená, přijímající, církví, která chce hledat společná řešení a otvírat všem, jít společně za Kristem a ukazovat základní myšlenku křesťanství: lásku, odpovědnost i solidaritu při zachování důstojnosti každého člověka.

První a možná ten nejsnazší krok máme za sebou, popsali jsme situaci v naší diecézi. Teď nás čeká mnohem těžší krok, hledat společnou cestu, KAM JÍT a ptát se, JAK TAM DOJDEME.

Moc se na to dobrodružství následných let těším. Těším se i na všechny podněty názory a nápady vás samotných. JSME V TOM SPOLU a tvoříme budoucnost nejen pro sebe, ale i pro naše děti.

Děkuji za Vaši důvěru.

Jana Tenglerová

Diecézní synoda: KDE JSME?

Nedělní stránka sokolovské a chodovské farnosti

Od pátku do pondělí 25. - 28.října probíhalo setkání Generálního shromáždění diecézní synody, kterého se zúčastnila stovka delegátů a delegátek z různých koutů naší diecéze. Konalo se v Johannisthalu, ve zdejším, moderním exercičním domě, v prostředí  nádherné podzimní přírody u říčky Waldnaab u Windischeschenbachu.

Setkání bylo provázeno každodenní společnou či osobní modlitbou, slavením eucharistie, bylo prodchnuto otevřenou a příjemnou atmosférou. Pro účastníky bylo intenzivní v mnoha ohledech: jednak potřebná soustředěnost, časová náročnost diskuzí ve skupinkách, které byly navzájem inspirující a obohacující, i následné hlasování. Po celou dobu facilitátoři skupinek a synodní tým odváděli neskutečný výkon a prokazovali ostatním velkou podporu. Všichni byli vydatně posilňováni jak duchovně, tak tělesně a některé obtížné situace včas pomohla odlehčit i správná dávka humoru. :-)

A díky tomu všemu společně s Boží milostí se na závěr setkání zrodil oficiální dokument, do kterého se budeme moci všichni  začíst. ;-) Pojednává o současné situaci v naší diecézi a bude základem pro další fáze diecézní synody.

Jsem velmi vděčná, že jsem se mohla osobně zúčastnit této výjimečné události. Ráda bych touto cestou znovu poděkovala všem z chodovské a novosedelské farnosti, kteří se různě do diecézní synody zapojili a zapojují (skrze modlitbu, při hovorech, vyplněním dotazníků, …).                                                                                                                                   

Vaše chodovská delegátka

Máří

Synodální Joe, aneb Johannisthalská opera

"Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina."

Dovolil jsem si vypůjčit a trochu poopravit název jedné slavné české komedie. Mohl jsem se jako delegát účastnit synodního zasedání v německém Johannisthalu. Jakožto asi úplně nejlepší (padouch nebo hrdina, nevím), ze sokolovské farnosti jsem měl tu možnost být účasten této historické události. Asi se nebudu sáhodlouze rozepisovat o podrobnostech, jelikož se v brzké době setkáte s výsledkem našeho snažení v podobě dokumentu, který jsme na závěr synody společně odhlasovali.

To co mne opravdu nakoplo bylo pro mne žité, v Johannisthalu hmatatelné Kristovo tělo, tvořené živými lidmi (delegáti, kněží, biskup, facilitátoři), kteří po dobu čtyř dní dokázali společně prožívat čas, formulovat současnou situaci naší církve a samozřejmě slavit a chválit Pána, který je zamilovaný jak do padoucha, tak do hrdiny. Takže opravdu jedna rodina!

Díky za možnost být u toho tvoření a být Toho Pána stvoření.

Sebiš, doktor a delegát

Další reakce zaslané či opsané reakce

  • Takovou sounáležitost v různosti barev jejich účastníků jsem v církvi již dlouho nezažil.
  • To bylo tak profesionálně připravené setkání, že bych se nebál pozvat jakéhokoliv svého nevěřícího kamaráda, abych mu ukázal, jak fungujeme, aniž bych se za něco styděl.
  • To bylo fakt mega hustý.
  • Děkuji každému z vás za to, čím jste přispěli k průběhu zasedání. Je mi jasné, že je zatím spousta přemýšlení, diskuzí, porad, telefonátů, e-mailů... DÍKY tedy za všechno, co jste do přípravy a samotného setkání vložili. Pro mě osobně to byl zajímavý, inspirativní a (alespoň většinu doby) nadějeplný čas a těším se na další společnou cestu.
  • Děkuji za přizvání k dílu. Bylo mi nejen potěšením, ale i občerstvením a povzbuzením.
  • Také chci říct, že mám z toho dokumentu obrovskou radost; protože jsem se synody dosud aktivně účastnila, ale byla jsem trochu skeptická (přiznávám), jestli z toho něco praktického nakonec "vyleze". Má nejoptimističtější očekávání byla násobně překonána. Bohu díky a modlím se za naši diecézi a za vás za všechny na další synodní cestě.
  • Nebudu to tady dlouze vypisovat, to už učinili jiní (viz odkaz), já jen dodávám, že to byl hluboký zážitek církve, která se přes všechny těžkosti snaží poctivě jít dál ... Jsem vděčný, že můžu být součástí a všem zúčastněným moc děkuju a doufám, že se nejen tu úžasnou atmofséru, ale i tu reálnou práci podaří předat dál napříč diecézí...
  • Mistře, kde bydlíš... Nesourodá obrazová zpráva z Johannisthalu (krásného exercičního domu v nedalekém Bavorsku), kde synodní delegáti plzeňská diecéze hlasovali o podobě dokumentu, který uzavíral první fázi společné cesty. Ten popisuje současný stav naší diecéze. Takže pozměnovaci návrhy, diskuze, hlasování - docela náročné 4 dny. Bylo nás tam víc než 100 lidí - "krojovaní" i civilisti, ženy, muži, staří, mladí z plzeňského i z karlovarského kraje. Takže nezbytné nesoulady, napětí, různost pohledů, zároveň jednota v důležitém, neskutečně milá setkání a zajímavé rozhovory po večerech. Společné mše a modlitby, včetně sobotních večerních chval, moc se mi líbil ten čistý prostor kostela a anděl... Podstatné je, že jsme tam byli spolu a s nadějí do dalších let, kdy se budeme zamýšlet kam a jak dál jít, což bude ještě napínavější. Takže tohle bylo takové zahřívací kolo. Pro mě byla důležitá krásná krajina kolem, kam jsem prchala, jen to šlo.
Reels videa od našeho týmu DCM
Články na synodním webu synoda.bip.cz
Závěrečný dokument Synody o synodalitě

Na závěr připojuji odkaz na pracovní překlad závěrečného dokumentu celosvětové Synody o synodalitě, který bude klíčovým referenčním textem pro II. etapu diecézní synody: