Photo by Jakob Owens on Unsplash

Padající listí...

Listopad byl pro mě vždy zvláštním měsícem. Takovým smutně krásným. Ani ten letošní není výjimkou. Na konci října se s námi rozloučil jáhen Jindřich Fencl. Člověk pro mnohé z nás na naší cestě s Kristem důležitý. O několik dní později pak přišla zpráva
o úmrtí Jiřího Kutka. Člověka, kterého ještě můj táta zasvěcoval do tajů péče o plzeňskou Meditační zahradu.

K těmto dvěma loučením se pak připojily vzpomínky na další a další blízké, na ty krásné spadané listy, které jsou připravené poskytnout živiny dalším, kteří přicházejí po nich. A právě tady se pro mě ten smutek z loučení začíná stydlivě prolínat s krásou naděje. Naděje na nový život, který často ještě pod tím spadaným listím není vidět. Naděje, která ale také klade dotěrné otázky.

Jak náš dnešní život v našich farnostech, komunitách či biskupských úřadech obstojí v očích těch, kteří přijdou po nás? Bude z našeho listí dostatek humusu, ve kterém budou moci zakořenit, růst, kvést a přinášet ovoce?

Po zkušenosti nedávného čtyřdenního setkání v Johannisthalu mám v sobě střízlivou naději, že by nějaký ten životodárný humus po sobě mohla nakonec zanechat i naše diecézní synoda. Ani ne tak kvůli svému prvnímu dokumentu, který tam schválila, jako spíše kvůli dobré vůli a ochotě naslouchat, které jsme při tomto shromáždění více jak stovky lidí z diecéze zakusili často přes hranice jinak ne příliš spolu komunikujících církevnických táborů.

I proto jsem se začal nějak nově těšit na další rok naší společné cesty, kdy si položíme otázku „Kam máme jít?“ A věřím, že při pohledu na to naše diecézní „padající listí“, obohacené nasloucháním slovům evangelia, na tuto otázku odpověď dostaneme. A
že nám k nalezení této odpovědi pomůže i nedávno vydaný závěrečný dokument celosvětové synody o synodalitě, který ve svém předposledním paragrafu (č. 154) říká:

„Prožíváním synodního procesu jsme si nově uvědomili, že spása, kterou máme přijmout a hlásat, prochází skrze vztahy… Tím, že kráčíme synodálním stylem, v prolínání našich povolání, charismat a služeb, a tím, že vycházíme vstříc všem, abychom přinášeli radost evangelia, můžeme žít společenství, které zachraňuje…“

Petr Hruška
Úvod k oběžníku plzeňské diecéze
ACEP 11/2024