Něco o mně

Agas s čelovkou na Františkolázeňské 24hodinovcePocházím z Plzně, z rodiny Luboše a Ludmily Hruškových. Ve svém dospívání spolu s bratrem Michalem a sestrou Janou jsem zblízka přihlížel vzniku plzeňské Meditační zahrady, kterou založil můj otec, politický vězeň komunistického režimu. Za své první samostatné křesťanské krůčky vděčím někdejšímu plzeňskému kaplanovi Václavu Chroustovi a za hlubší uvedení do křesťanství pak především Aleši Opatrnému.

Po vystřídání několika zaměstnání (technik Českých drah, topič v mateřské školce, sanitář ve fakultní nemocnici) a absolvování dvouleté prezenční vojenské služby ve Zvolenu a na Kříženci u Plané u Mariánských Lázní jsem v r. 1988 nastoupil nejprve do litoměřického, později pak do pražského kněžského semináře.

Svoji pastorační službu jsem začínal jako jáhen v červnu 1994 v Římskokatolické farnosti Klatovy, kde jsem pak po kněžské ordinaci v 28. června 1995 další rok působil jako člen společné duchovní správy s Antonínem Bachanem a jáhnem Honzou Červeným. Dalších pět let (srpen 1996 až prosinec 2000) jsem strávil v Chodově u Karlových Varů se svými milovanými khamoráky a dalšími skvělými chodováky

Od ledna 2001 do června 2004 jsem si pak odskočil do irského Dublinu na studia angličtiny k saleziánům, pastoračního vedení k lazaristům (MA in Pastoral Leaderschip na All Hallows College) a spirituality k jezuitům (STL in Spirituality na Milltown Institute). Tyto tři a půl roku v Irsku pro mě byly silnou osobní, duchovní i studijní zkušeností

Po roce oddechu jsem pak v r. 2005 již z Chebu navázal distančním doktorským studiem pastorální teologie (Ph.D. v pastorální teologii na Katolické teologické fakultě UK v Praze), které jsem ukončil v r. 2009 obhajobou dizertační práce Pastorační rady farností v české církevní provincii jako realizace synodality v pastorační praxi.

Od srpna 2004 do srpna 2022 jsem působil v Římskokatolické farnosti Cheb, nejprve jako člen společné duchovní správy spolu s Petrem Bauchnerem, od srpna 2010 jako administrátor a od května 2011 jako farář.

V r. 2006 až 2011 jsem byl kromě své pastorační služby také ředitelem Farní charity Cheb. Spolu s Evou Kolafovou jsme v r. 2006 založili Dobrovolnické centrum při Farní charitě Cheb a v r. 2014 spolu s dalšími přáteli mobilní Hospic Sv. Jiří.

Od srpna 2021 do srpna 2022 jsem měl navíc ve spolupráci s Jaroslavem Šaškem na starosti správu majetku Římskokatolické farnosti Skalná. Ve stejném období jsem také zastával službu okrskového vikáře chebského vikariátu.

V červnu 2022 jsem na žádost plzeňského biskupa Tomáše Holuba přijal službu generálního vikáře plzeňské diecéze (viz rozhovor na toto téma). Zároveň jsem pověřen službou rektora kaple Maxmiliána Kolbeho v Meditační zahradě v Plzni, službou duchovního poradce Komunity Noe a spolu s Jindřichem Fenclem službou doprovázení trvalých jáhnů v diecézi.

Při svém životaběhu čerpám podporu kromě jiného také ze společenství s přáteli, z kontemplace, z pobíhání po lese a občasného lovení kešek (zvláště nočních ;-). A hodně mě baví tříbarevný svět a papež František! ;-)

Na závěr zmíním ještě dvě ocenění, kterých si vážím proto, že vyzdvihují to, co mi asi nejvíc leží na srdci - společnou cestu a spolupráci lidí dobré vůle, uprostřed které se, třeba velmi jemně, až nesměle, o slovo hlásí Boží království uprostřed nás: cenu Celestýna Opitze (oblast hospicových služeb) a ocenění Osobnost města od starosty města Chebu (charitativní a společenská oblast).

Díky všem, se kterými mohu putovat společně a díky kterým vidím, že to má smysl. 

Petr Hruška

PS: A proč "Agasoviny"? No někteří přátelé mi říkají Agas, protože když jsem vymýšlel svoji první mailovou adresu, nenapadlo mi nic jiného, než se podívat do česko-hebrejského slovníku, a zjistit, že Hruška se hebrejsky řekne Agas. :-)

 

Photo by Dino Reichmuth on Unsplash