Slovo faráře: Plnokrevná naděje
Slovo faráře z února 2021 (13. 2. 2021) navazující na nedělní postní kázání z cyklu "Naděje pro všechny"
Pěšiny vedou do polí
a končí
kde nic nebolí
a jabloně jsou plané
A měsíc
bílý srpek dne
vyžíná ticho z kamene
a říká neříkané
Jan Skácel: Večer
Moji milí, tato Skácelova slova mě pohladila nedávno, uprostřed mého zápolení s koronavirem, a to z telefonátu Růženky Jírové, která měla potřebu mi je přečíst. Dokonce dvakrát. A přečetla mi je opravdu nádherně. Moc hezky ve mně tato slova navázala na lednovou „lávku nad zamrzlou vodou“.
Být si navzájem lávkami, i když na první pohled zbytečnými, má svůj smysl. Vědět, že máme někoho, kdo mi nabízí svůj život, abych po něm mohl přejít nebezpečný kus své vlastní životní cesty, to je opravdová milost. Ale vydat se od těchto lávek dál a dál, nejdříve v modlitbě touhy a poté udělat i pár nesmělých krůčků směrem této touhy, to je teprve ten pravý Život. Život s vědomím, že jednou bude všechno dobré. Život s jistotou, že konce našich pěšin jsou zároveň nádhernými branami, za kterými už vůbec nic nebolí. Za kterými už není třeba, aby jabloně nesly své ovoce, protože Beránek je Všechno ve všem…
Ale už tady a teď, uprostřed těchto podivných a bolavých časů, můžeme a smíme zakoušet odlesk této budoucí slávy. Ano, je to zatím jen bílý srpek dne, ponořený do ticha, které nám někdy připadá tvrdé jako kámen, ve kterém k nám ale tento srpek promlouvá zábleskem naděje. Naděje, kterou nelze jen tak „říkat“. Naděje, kterou lze jen žít. Naděje, kterou lze jen být. Jeden pro druhého. Tady a teď…
Tato naděje, že hluboké Boží MILOVÁNÍ skrze schopnost žít PŘÍTOMNOST tady a teď, v této přítomnosti NEULPÍVAT na povrchu, skrze otevřenost vnímat radikální propojenost a ZCELENOST našich životů s ostatními a skrze cestu k větší a větší NEZÁVISLOSTI na druhých, abychom mohli být jejich služebníky, postupně jako něžná řeka pronikne celou naši VŠEDNOST a z každého okamžiku našeho života učiní chrám Boží blízkosti, tato naděje, že takto můžeme žít a zakoušet „radost navzdory“, navzdory všemu bolavému dnešní doby, ale i skrze toto vše a uvnitř tohoto všeho, tato naděje mě provázela už od konce vánoční doby, od Svátku Křtu Páně, po celých šest týdnů první části letošního liturgického „mezidobí“. Moc rád jsem se s vámi o tuto naději dělil ve svých nedělních promluvách. Pokud byste si tento cyklus „Radost navzdory“ chtěli připomenout, je vám stále k dispozici jako video i audiozáznamy na farnostcheb.cz/live.
Nyní vstupujeme do doby postní. Myslím, že letos není třeba si vymýšlet nějaké zvláštní sebezápory. Ty měly smysl v dobách dobrých, aby nás naučily, že pod povrchem našich životů klokotá Život nad všechny životy. A ten, že stačí. A teprve v Něm, že všechny tyto životy získávají smysl a plnokrevnost.
Pojďme společně během letošní postní doby (viz farnostcheb.cz/pust) hledat tuto naději, žít ji společně a stávat se touto nadějí pro druhé. I v takových praktických věcech, jako když pomůžeme svým starším přátelům či sousedům se zaregistrovat na očkování (farnostcheb.cz/ockovani) nebo je objednat na testy (rezervacekk.cz), zprostředkovat jim solidní informace či pomoc (farnostcheb.cz/koronavirus).
A když se nás pak osobně, našich blízkých či někoho z našeho okolí dotkne zraněnost dnešní doby až tak, že to zabolí do morku kostí a my se budeme loučit s někým, koho jsme měli moc rádi, budeme uprostřed této nesmírné bolesti a zakoušet hluboký pokoj a možná i nesměle se o slovo hlásící radost. Ten pokoj a tu radost, které na vás možná dýchnout ze vzpomínek na pět bratří a sester či přátel z našeho farního společenství, kteří již „vědí“. Na pět našich přátel, kteří každý svým jedinečným způsobem tvořili tvářnost naší farnosti, našich životů a životů svých rodin – a budou ji nyní tvořit způsobem ještě jedinečnějším.
Pokud byste kdokoli z vás chtěl svoje zármutky, nejistoty, samotu, starosti, ale i radosti sdílet se mnou osobně, případně byste chtěl slavit svátost smíření či přijmout svaté přijímání, neobávejte se zavolat (číslo mám stále stejné, 608 656 557). Bude mi potěšením se s vámi setkat. Můžete samozřejmě volat i na farní charitu či farní kancelář, kde se vám děvčata pokusí podle svých možností vyjít co nejvíce vstříc.
Těším se na viděnou,
Váš Petr