Ospravedlněni z důvěry aneb jak Bůh uvěřil v nás

Moji milí, i přes všechny vnější změny v mém životě, kterými jsem v letošním roce prošel (a ještě si na ně stále zvykám) ve mně stále zůstává to, co jsem se vloni o Vánocích snažil sdílet s návštěvníky chebských vánočních bohoslužeb: že z mizérie našich životů nejsme zachráněni skrze naši víru, ale skrze důvěru, kterou do nás v Kristu vložil náš nebeský Otec.

Nejprve jsem tento pro mě - dovolím si říct - koperníkovský obrat v chápání poselství listů sv. Pavla objevil v díle jezuity Norberta Baumerta a posléze jsem toto poselství ke svému úžasu zaslechl ve villonské baladě Štědrý večer od Michala Horáčka. Nejprve aspoň v kostce k tomu sv. Pavlovi a jeho učení o "ospravedlnění" (zdroj: viz agas.cz/pavel) a poté už přidám nádhernou villonskou baladu jako své přání i pro letošní Štědrý večer a celý Nový rok.

Za počáteční krystalizační jádro Pavlova učení o ospravedlnění lze považovat list Galatským, kde např. ve verši 2,16 v Katolickém liturgickém překladu čteme:

"Víme, že člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. Z toho důvodu jsme přijali víru v Ježíše Krista. Tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v Krista, ne proto, že jsme dělali skutky Zákona. Pro skutky Zákona nebude žádný člověk uznán za spravedlivého." (Gal 2,16)

Zde se zdá, že jde jednoduše o to, že naše víra v Krista je cestou k ospravedlnění před Bohem. Ovšem už i náš Český studijní překlad nám napoví, že zde jde v jádře možná ještě o něco hlubšího:

"... když však víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk." (Gal 2,16)

Zde sice dvakrát opět čteme o (naší) "víře v Krista", ale potřetí je zde již řeč o "víře Kristově". Co to znamená?

Když se nyní podíváme do pracovního překladu, který doprovází komentář Norberta Baumerta k listu Galatským, čteme zde:

"Vědomi si toho, že člověk není učiněn dobrým a spravedlivým ze Zákona skutků, nýbrž skrze důvěru Ježíše Krista (se kterou nám Ježíš vyšel vstříc od Otce), i my sami jsme uvěřili v Krista Ježíše, abychom byli (Bohem) učiněni spravedlivými z důvěry Kristovy, a ne ze Zákona skutků; vždyť ze Zákona skutků nemůže být ospravedlněn žádný člověk." (Gal 2,16)

Podle takto chápaného Pavlova poselství by to pak znamenalo, že nejsme ospravedlnění skrze naši víru v Krista, ale skrze Boží důvěryplný příklon k nám v Kristu, který v nás vyvolá naši vlastní důvěryplnou odpověď. Jsme tedy ospravedlnění skrze Kristovu důvěru v nás.

Toto se pak promítá do mnoha dalších pavlovských vyjádření o "víře" (řecky "pisitis"), která je pro Pavla prvotně Boží "důvěrou" zjevenou a darovanou nám "v Kristu" (tj. "důvěrou Kristovou"). Teologicky toto téma pak Pavel prohlubuje a podrobně reflektuje v listu Římanům, kde hned v úvodu čteme (pracovní překlad Norberta Baumerta):

"V něm (tj. v evangeliu) se zjevuje a odhaluje Boží spravedlnost (tj. Boží ospravedlňující jednání), a to z důvěry k důvěře, jak je psáno: ‚Spravedlivý však bude žít z důvěry‘ (Abakuk 2,4: 'z důvěry Boží a naší důvěryplné odpovědi')." (Řím 1,17)

A o tom jsou tedy - pro mě - Vánoce a to je i mé letošní přání Tobě:

Dobrý Bůh již před stvořením světa uvěřil i v Tebe…
a proto – i letos – můžeš i Ty s křehkou důvěrou
a prostým úžasem zpívat „Nám, nám, narodil se“.

Slavnost Narození Páně 2022

Vloni jsme pak při přípravě na chebskou půlnoční objevili villonskou baladu od Michala Horáčka Štědrý večer, která nádherným a hlubokým způsobem vyzpívává adventní zápas člověka o důvěru, že Bůh může "uvěřit v nás" - že je tady pro nás, že jsme pro něj důležití, a to až tak, že nám s plnou důvěrou vkládá do náruče svého narozeného Syna:

Štědrý večer

Pozdě psi na dvoře zbystřili sluch,
hvězdy se zjevily bez varování:
Zlatýma očima dívá se Bůh.
Pojď ke mně, chci mít dlaň ve tvojí dlani.
Vidí nás? Nejsme ti prorokovaní,
kterým je určena milost a vzkaz…
Neptám se „Věříš v něj?“ Mám jenom přání:
Aby on uvěřil – uvěřil v nás.

Dřevěné zvony teď rozhoupal vzduch,
ve vlnách šíří se očekávání.
Pro uši ticho, a pro srdce vzruch:
jabloně putují úbočím strání.
Nahé a černé se na kopcích klaní.
Dozrála jablka. Dozrají zas?
Nevědí. Nevíme. Dokonce ani
jestli on uvěří ovoci v nás.

Na nebe vrací se široký pruh
mraků a na psy jde obvyklé spaní.
Z výšky jsme drobnější nežli pár much,
a přesto doufám, že pozorovaní.
V lásce a při práci, na cestách plání,
v básních a všude, kde plyne náš čas,
potají myslíme na požehnání.
Na to, zda on může uvěřit v nás.

Večer je štědrý, má překrásná paní.
Přestože do tváří zaštípal mráz,
zahřál mě okamžik šťastného zdání:
viděl tě, viděl mě, uvěřil v nás.

Prosincová villonská balada z alba Český kalendář
Katarína Koščová / Vojtěch Dyk / Michal Horáček

Pokud si chcete poslechnout nějaké další reflexe tohoto tématu, níže jsem vám zkopíroval pár odkazů z loňských vánočních bohoslužeb v Chebu.

Myslím na vás všechny s vděčností!

Petr