Pár osobních postřehů z druhého dne kontinentálního setkání Synody o synodalitě v Praze z pozice jednoho z 390 online účastníků.

Dnešní druhý den kontinentálního shromáždění Synody v Praze začal mší svatou, které předsedal za pár týdnů končící prefekt kongregace pro biskupy kard. Marc Ouelett. Neměl jsem dnes bohužel možnost se ke mši připojit, ale kdo zvládáte francouzštinu, můžete si kázání poslechnout ZDE. V anglické verzi si pak kázání můžete stáhnout ZDE.

Začátek dne se nesl v duchu modlitby za oběti ničivého zemětřesení v Turecku a Sýrii, k čemuž účastníci vydali i vlastní vyjádření blízkosti a modlitby (k dispozici ZDE).

Dopoledne nás čekal blok krátkých, šestiminutových zpráv od delegací dalších 13 biskupských konferencí reagujících na otázky ze závěru Dokumentu přípravné etapy. Plejáda nejrozmanitějších zkušeností se společnou cestou v církvi byla zahájena jednou z pro mě nejhlubších prezentací od delegace Irské biskupské konference, která byla proniknuta jak hlubokou bolestí způsobenou dlouholetým a dlouho neřešeným a skrývaným sexuálním zneužíváním v irské církvi, tak tichou nadějí v úzdravný synodální proces a nové začátky. Delegátka zde citovala Richarda Rohra: "Jestliže svoji bolest neproměníme, budeme ji předávat dál."

Jinak od dalších delegací zaznívaly dobré, ale často pro mě příliš obecné, deklaratorní příspěvky, za kterými ale prosvítaly často velmi rozmanitá kulturní i historická východiska a zkušenosti těchto církví. Jestliže z většiny národních delegací zaznívaly většinou jakási umírněně reformní volání, např. z Litvy, Lotyšska a zemí severní Evropy (odpoledne pak podobně i z Maďarska) zaznívaly spíše obavy ze synodálního procesu a důrazy na potřebu ochrany katolické či obecně křesťanské identity.

Před obědem jsme se pak sešly ke druhé pracovní skupině (ze včerejších devíti jsme se rozrostli na 16 členů - ti přibyvší byli většinou z těch, kteří se kvůli organizačním zmatkům nemohli připojit do skupin původně pro ně plánovaných). Dynamika skupiny ale zůstala podobně živá jako včera. Pokoušeli jsme se pojmenovat "napětí", která jsme v dopoledních příspěvcích vnímali, že jsou přítomná v evropských místních církvích. Nezaznělo zde nic extra objevného, ale obecné koncepty (jako milosrdenství vs. pravda, inkluze vs. hranice, nitro vs. vnějšek, antropologie vs. teologie, tzv. laici vs. klérus, charisma vs. instituce apod.) zde dostávaly podobu z masa a kostí a byly oblečeny do často velmi osobních a bohužel i bolavých příběhů a zkušeností.

Ve tři odpoledne jsme si pak poslechli referáty o práci skupinek, které se sešly přímo v Praze, přičemž v mnohém jsme si zde potvrdili i v naší skupince sdílené zkušenosti.

Od pěti večer pak, za předsednictví první ženy za předsednickým stolem, Dr. Beate Gillesové, která zastává funkci sekretáře Německé biskupské konference, odstartovala poslední, třetí blok společných reflexí, a to prezentací příspěvku delegace České biskupské konference. Nebudu jej zde shrnovat, protože stojí za to si jej pročíst celý. Zabere vám to právě 6 minut a máte jej k dispozici okomentovaný i ke stažení ZDE

"Náš" příspěvek se mi moc líbil pro svoji lehkou analytičnost spojenou s živostí výrazu a konkrétností podnětů k rozvoji synodality. Silné pro mě bylo naslouchat na jedné straně příspěvku delegátů z válku vedoucí Ruské federace, na straně druhé příspěvkům delegátů z válkou zkoušené Ukrajiny. I přes obrovskou nejistotu prvních a hlubokou bolest druhých pro mě bylo nadějí tyto lidi vidět sedět jeden vedle druhého a vycházet si vstříc.

Na závěr pak nečekaně zazněla výzva předsedy CCEE arcibiskupa Gintarasse Grušase z Vilniusu, který navrhl, aby předsedové biskupských konferencí, nebo celé plenární shromáždění zformulovalo společné vyjádření bolesti a společnou prosbu za odpuštění směřovanou k lidem zasaženým sexuálním zneužívání či zneužíváním moci či financí v církvi. Jestli to bude vyslyšeno, není zatím známo.

Celý den byl zakončen pro mnohé velmi nezvyklou, ale velmi hlubokou a silnou společnou modlitbou vedenou představiteli Ukrajinské řecko-katolické církve v duchu východního ritu. Měl jsem radost z toho, že i na synodu o synodalitě, či právě na něm, se i takto učí církev dýchat "oběma plícemi" Východu i Západu.

Jakýmsi "zlatým hřebíčkem večera" pak bylo již druhé hodinové online potkání se většiny českých online účastníků s naší "off-line" delegací. A bylo to zase moc dobré. Některé souvislosti dnešního dne mi docvakly at právě tady. A skvělé bylo, že už během dne jsme byli navíc propojeni ve WhatsAppové skupině, ve které jsme třeba mohli domlouvat (bohužel zase ne příliš dobře fungující) přihlašování do jazykových online skupin.

I přes únavnost celého procesu, u mě navíc umocněnou tím, že jsem chtě nechtě dne musel online připojení s Prahou kombinovat i s některými svými pracovními setkáními na biskupství, ve mě po celý den sílila a večer nevyprchala jakási umírněná naděje, že tento proces opravdu někam spěje a k něčemu dobrému přispěje. 

Petr Hruška

Další zdroje:
  • Souhrn první části druhého dne na Cirkev.cz najdete ZDE.
  • Fotogalerii z 2. dne pražského setkání najdete ZDE.
  • Web pražského setkání v několika světových jazycích najdete ZDE.