Kontinentální setkání Synody v Praze: Den čtvrtý

Poslední den hlavního shromáždění kontinentálního setkání Synody v Praze začal mší svatou, které předsedal apoštolský nuncius v ČR biskup Jude Thaddeus Okolo.

Dopoledne bylo věnováno prezentaci první pracovní verze závěrečného dokumentu pražského synodního shromáždění. Bylo to vysilující, dlouhé předčítání, kterému bylo docela náročné naslouchat, ale živé slovo prokládané občasným potleskem pléna přeci jen textu dodávalo zvláštní dynamiku. Redakční rada neměla žádný předem připravený dokument, vše vznikalo až během pražského setkání. Četl se ještě needitovaný text, který se bude ještě precizovat a je otevřený připomínkám z pléna a následně zaslaným připomínkám všech delegátů.

V ÚVODNÍ první části tento stále ještě pracovní a připomínkám otevřený text svědčil o radosti ze společně ušlé cesty, nastiňuje průběh setkání (zástupci 39 biskupských konferencí, 45 zemí, práce v 5 jazycích, 200 delegátů ve 13 pracovních skupinách, 260 online delegátů ve 12 jazykových skupinách) a reflektoval historické kořeny evropských zemí a kulturně-společenský kontext dnešní Evropy (sekularizace, válka na Ukrajině, zemětřesení v Turecku a Sýrii, krize zneužívání klérem, migrace, otázky kolem LGBTQ...).

V druhé části, věnované INTUICÍM A VHLEDŮM, pracovní text, který používal mnohé citace z jednotlivých příspěvků národních delegací, vycházel z obrazu prvních Letnic, zdůrazňoval společné povolání všech zakořeněné ve křtu, mluvil o vztahu synodality a misie, načrtl ekumenický rozměr synodality, ilustroval mnohost nejrozmanitějších skupin a názorů a potřebu uzdravení ran, věnoval zvláštní pozornost rodinám, ženám a mladým a vyzdvihl důležitost tzv. "synodální metody" (duchovní konverzace) pro další cestu církve.

Třetí část pracovního textu vypočítala OTÁZKY A NAPĚTÍ, které účastníci během společné práce pojmenovali. Opět zde bylo zdůrazněno, že tato napětí nemusí být vždy negativní, ale že mohou být kreativní. Právě již zmíněná "synodní metoda", metoda dialogu a rozlišování, nám může pomoci udržet v tvůrčím napětí i na první pohled nesmiřitelné odlišné důrazy. Konkrétně se pak pracovní text v této části věnoval napětí mezi pravdou a milosrdenstvím, tradicí a aggiornamentem, napětím v oblasti pastoračních služeb, spoluzodpovědnosti a místa žen v církvi (včetně zmínky o vhodnosti věnovat se otázky jáhenské ordinace žen a včetně konstatování, že otázka kněžské ordinace žen je otázkou, která rozděluje vícero evropských zemí), napětí a zneužití v oblasti výkonu duchovní autority, napětím mezi jednotou a rozmanitostí a lokálním a univerzálním, nejasnostem ohledně poslání církve v dnešním světě a nakonec napětím v oblasti liturgie. Dokument také zmínil, že některé delegace vyjádřily obavy z toho, aby synoda o synodalitě nevyústila v "rozředění katolické nauky". 

Čtvrtá, poslední část, nazvaná ZÁVĚRY, se pokouší z celého doposud velmi rozkročeného, či spíše až "roztančeného" textu, který se pokusil integrovat někdy i velmi odlišné důrazy, vypíchnout několik společných priorit či shrnujících konstatování. Je zde chválena hluboká duchovní zkušenost rozlišování, církev je představena jako společenství krásné, pestré a bohaté, ale zároveň hluboce zraněné a zraňující, je zde vyjádřena potřeba pokračovat ve společné cestě (a to i ekumenicky) k praktickému uskutečnění stejné důstojnosti všech členů církve a k zapojení všech do společné zodpovědnosti. Jako klíčovou prezentuje text potřebu prohloubení praxe i teologie synodality a společného konceptu služeb otevřených všem, povzbuzuje k odvážným rozhodnutím ohledně role žen v církvi (a to i v oblasti rozhodování), upozorňuje na nutnost nalezení nového jazyka schopného překlenout propast mezi tradicí a otevřeností a zdůrazňuje potřebu zvěstování evangelia všemi, ženy i muži, spojenými ve společném poslání.

V navazující asi hodinové diskuzi přes poledne zazněly některé zásadní připomínky k textu a několik spíše kosmetických návrhů k úpravám. Někteří např. logicky nesouhlasili s konstatováním, že "každý názor pochází z Ducha svatého", jiní navrhovali, ukrajinská delegace žádala, aby text jasně odsoudil ruskou agresi proti Ukrajině, dalším se nelíbilo, jedné delegaci v textu chyběla "zkušenost kříže", další připomínali potřebu více "inkluzivního" jazyka.

Ukrajinský pomocný biskup latinského ritu z Kijeva, Oleksandr Yazlovetskiy, navrhl, aby se na více místech roztroušené zmínky o LGTBQ komunitě sloučily do jednoho odstavce. Arcibiskup Stanisław Gądecki kritizoval používání "politických" výrazů "konzervativní" vs. "liberální" a navrhoval, aby bylo místo toho v dokumentu vyjasněno, zda ten který výrok je či není v souladu s evangeliem. Další z polských biskupů doplnil, že v dokumentu není jasně vyjádřená pozice církve vůči LGBTQ osobám. Arcibiskup Georg Bätzing, předseda Německé biskupské konference poznamenal, že by v dokumentu nemělo být řečeno, že dnešní církev prožívá "nové letnice", protože dle něj se tato zkušenost podobá spíše "poslední večeři".

Arcibiskup Felix Gmür ze švýcarské Basileje poznamenal, že některé části textu jsou podle jeho názoru "příliš vágní" a že by mohly být vyjádřeny jasněji, a to především tam, kde existují nějaká napětí. Biskup Brian McGee řekl, že skotská delegace byla překvapena tím, jakým způsobem dokument vícekrát charakterizoval nějakou skupinu jednou jedinou větou a dodal: "Nejsme proti zařazení těchto charakteristik, ale zdá se nám, že by to mohlo být vyjádřeno citlivěji."  Arcibiskup Eamon Martin z Irska vyjádřil, že jeho delegaci v textu chybí vyjádření "volání chudých", a to přesto, že během shromáždění v tomto smyslu zaznívaly hlasy Caritas International i jiných katolických charit: "Přivítal bych, kdyby byl v dokumentu větší prostor pro křik chudých a křik Země, a tak pro volání po míru."

Biskup Aliaksandr Yasheuskiy, pomocný biskup z běloruského Minsku, doporučil, aby dokument vyjasnil, že komentáře doporučující zvážit ordinaci ženatých mužů a ordinaci žen nejsou společným postojem celého shromáždění. Anna Diouf, mladá žena reprezentující organizaci  Observatory on Intolerance and Discrimination against Christians in Europe se ptala, jak může text zdůrazňovat důležitost role žen v církvi, aniž by se jakkoli zmínil o blahoslavné Panně Marii. (Kromě vlastního poslechu jsem si zde pomohl TÍMTO článkem z CNA.)

Na konci tohoto poledního bloku byl pak přečten pozdrav českého premiéra Petra Fialy a byly předány informace o způsobu další práce s textem. K textu je možné zaslat připomínky ještě i mailem, aby poté, co vznikne druhá pracovní verze, byl text zaslán všem delegátům s možností se k němu vyjádřit písemně. Po další redakci bude pak text předán generálnímu sekretariátu Synody. (Viz také ZDE.) O dokumentu se nehlasovalo, organizátoři se jen přítomných delegátů zeptali, zda má někdo závažné důvody proti zveřejnění tohoto dokumentu. Kardinál Hollerich poté delegáty ujistil, že jejich připomínky a návrhy z dnešní diskuze nad návrhem textu závěrečného dokumentu budou vzaty v úvahu při jeho závěrečné redakci. 

V pátek a sobotu čeká předsedy biskupských konferencí shromážděné v Praze navazující společné jednání s cílem reflektovat jak prožitou synodální zkušenost, tak také vzniklý závěrečný dokument. Cílem bude vytvořit k tomuto závěrečnému dokumentu "biskupský komentář", biskupové již ale do závěrečného dokumentu nebudou zasahovat. Oba texty pak poputují do Říma, kde se v sekretariátu biskupské synody "potkají" s podobnými výstupy z ostatních šesti kontinentálních shromáždění a společně pak budou podkladem pro podzimní synodní setkání biskupů v Římě.

Těším se teď, až se s nějakým odstupem v neděli večer ještě jednou setkáme online s naší českou delegací, abychom prožitou zkušenost reflektovali jako celek, případně až se během příštího týdne podobně setkáme s naší online pracovní skupinou "English III". Během těch pár společně prožitých dní se takto začaly navazovat nové pracovní, někdy i nové přátelské vztahy, v čemž nakonec vidím srdce jakékoli "společné cesty" - poznávat se jménem, znát své tváře, sdílet se se svými životními příběhy, hlouběji porozumět, jak druzí dospěli k názorům, které zastávají, a pomoci si tak rozšířit srdce a vnímat mezi námi nový, "kristovský" směr, důraz, vhled či novou odvahu k cestě novým směrem.

Nejde tedy jenom, či hlavně o ten výsledný "papír". Ale na druhé straně po prvním poslechu závěrečného dokumentu mám opatrnou naději, že i takto shromážděná slova budou mít dostatečnou sílu a příležitost, aby pomohla otevřít srdce i náruč naší církve a vydat se na novou etapu společné cesty v mnohém teprve nyní naplňující mnohé z intuicí II. vatikánského koncilu, především onu nejzákladnější: