Už aby bylo po Vánocích… Už aby bylo po Tříkrálové sbírce… Už aby bylo po té šílené předvolební kampani… Už aby bylo po té podivné synodě… Už aby klesla ta zpropadená inflace… Už aby bylo po té absurdní válce… Už aby… Pak konečně začneme normálně žít…

Něco podobného jsem si říkal během druhého únorového týdne, kdy jsem byl jako jeden z deseti online účastníků na dálku přítomný evropského kontinentálního shromáždění Synody o synodalitě v Praze (prague.synod2023.org). I přes jednoznačně dané téma synody (Jak se nám v církvi daří „jít společně“ v duchu společenství, spoluúčasti a poslání? Více viz agas.cz/synoda), se do sdílení v plénu i do rozhovorů v pracovních skupinách znovu a znovu vkrádala témata vyvolávaná konkrétní situací v té které místní církvi. A samozřejmě zde zaznívala i silná svědectví o bolesti i naději z místních církví silně zasažených sexuálním zneužíváním a zneužíváni moci ze strany duchovních, z oblastí zasažených nedávným katastrofálním zemětřesením a z ukrajinských církví decimovaných ruskou válečnou agresí.

Zároveň však uprostřed těchto pro mnohé životně důležitých témat byly rozvíjeny systematičtější úvahy, které od tohoto reálného života na první pohled zdržovaly. Jaké skupiny v církvi se cítí být neslyšeny? Jaké jsou v církvi vztahy mezi tzv. „laiky“ a tzv. „klérem“? Jak se učit vzájemně se respektovat a hlouběji si naslouchat? Jak v církvi vytvořit prostor pro vzájemné se doplňování v jedinečnosti charismat a povolání? Kdo o čem a jak v církvi (farnosti, diecézi) rozhoduje? Kdo tato rozhodnutí může či nemůže ovlivnit? Jaký má církev vztah k dnešní kultuře? Jak je či není dnešní církev schopná navazovat dialog v širší společnosti, když vnitrocírkevní dialog často vázne? Je či není třeba kvůli tomuto všemu měnit platné církevní právo, morální zásady přizpůsobit novým poznatkům vědy o člověku a na to vše příslušně adaptovat i církevní struktury? Nebo je tou jedinou možnou cestou osobní konverze, osobní vztah s Kristem a věrnost církevní nauce? A není už na všechno pozdě?

Měl jsem z toho všeho po prvním dni hlavu jako škopek. Začal jsem se těšit, až to všechno skončí a já budu mít čas na ten „normální život“. Ale pak to přišlo! Pak se mi krůček po krůčku do srdce začala vkrádat vděčnost za to, že i tohle povídání, zvažování a rozlišování JE již součástí mého normálního života. Že tímto nasloucháním často tak odlišným zkušenostem a tak odlišným názorům se moje srdce rozšiřuje a stává trochu ochotnějším podobné zkušenosti a podobné názory respektovat a naslouchat jim i v tomto „normálním“ životě. A možná, že pak díky tomuto tichému „synodálnímu požehnání“ pak bude ten můj běžný život bohatší. Schopnější čelit beznaději. A třeba i konkrétněji svým jedinečným dílem přispět ke snížení inflace či ukončení války.  

Moc nám všem přeji, abychom mohli čas od času prožít podobné „synodální požehnání“, abychom slyšeli ono "Effatha! Otevři se!", když nás druzí doprovodí na cestě k Ježíši, abychom se otevřeli onomu dotyku radosti ze „společné cesty“, který pak někdy vede i k úplnému převrácení perspektivy. Tak jako u bělehradského arcibiskupa László Németa, který ve svém pátečním kázání v břevnovském klášteře (viz ZDE) řekl:

"Dnešní evangelium (srov. Mk 7,31-37) poukazuje na pravdu, že i po pádu mají lidé stále možnost prosit Boha o pomoc. Dnešní příběh je zajímavý: Ježíš kupodivu není hlavní postavou první poloviny příběhu. Hlavními postavami jsou zde lidé, kteří vedou pacienta k Ježíši. Není to pacient, kdo prosí Boha o pomoc, ale druzí v jeho zastoupení.

V tomto chování se nacházíme jako biskupové, mezi jejichž hlavní úkoly patří pomáhat nemocným, hluchým, slepým, osamělým, postiženým a myslícím lidem a zastávat se jich.

Nedávná synoda mi však ukázala, že tento příběh má i jiné vysvětlení. Co když jsme my ti nemocní z dnešního evangelia, hluší, němí nebo slepí? A ti, kteří nás vedou k Ježíšovi, jsou účastníci kontinentální části synody o synodalitě?"

Petr Hruška

Další zdroje:
Ostatní kontinentální shromáždění:
  • Severní Amerika - série deseti virtuálních setkání (prosinec 2022 až leden 2023)
  • Oceánie 5. - 9. února 2023, Suva, Fidži
  • Střední Východ 12. - 18. února, Bejrút, Libanon
  • Asie 24. - 26. února 2023, Bangkok, Thajsko
  • Afrika 1. - 6. března 2023, Addis Abeba, Etiopie
  • Latinská Amerika čtyři regionální shromáždění: 13. - 17. února 2023 El Salvador, 20. - 24. února 2023, Dominikánská republika, 27. února - 3. března 2023 Ekvádor, 6. - 10. března 2023 Brazílie

Více o kontinentálních shromážděních ZDE.