Čtyřicetiminutový rozhovor pro Podcasty Plzeňského kraje o mé současné práci, vzpomínkách na dětství, ateismu a spoustě dalších zajímavých i nezajímavých věcí:
V květnu loňského roku, po zveřejnění zprávy, že se budu přesouvat do Plzně, se mi ozvala paní Markéta Čekanová, že by se mnou pro Podcasty Plzeňského kraje chtěla natočit rozhovor o tom, jaká je práce generálního vikáře. Tehdy jsem se vymluvil na to, že se s touto prací teprve seznamuji, a požádal jsem jí, aby se ozvala až někdy během podzimu, to že už budu vědět víc.
Ozvala se v říjnu, ale to jsem se zase vymluvil s tím, že jak se nově zabíhám, tak vůbec nestíhám a že bych mohl být volnější po Novém roce. Ale to jsem jí už řekl, že až se zase budu na něco vymlouvat, tak mi má připomenout, že jsem jí rozhovor po Novém roce už slíbil.
Ozvala se tedy někdy v lednu a já už neměl žádnou výmluvu. A bylo z toho moc milé povídání v budově Krajského úřadu v Plzni. Těsně před natáčením jsem dokonce zjistil, že mám od paní redaktorky uložený jeden hodně starý mail. Jaký? To se už dozvíte z níže sdílené nahrávky.
Trvá to sice přes 40 minut, ale dozvíte se tam např. co vlastně ta má nová role obnáší, čím mě tato nová práce zaskočila, jestli má naše diecéze nějakou pastorační strategii, jak to je s ateismem na západě Čech, o vztazích mezi různými církvemi, jak jsme se sestrou Janou pomáhali budovat Meditační zahradu a co pro mě tenhle kousek země znamená, co jsem zdědil po tátovi, co jsem s ním nestačil probrat, než zemřel, jak vidím vztah mezi vírou a morálkou, jestli platí, že "pán Bůh nepomůže tomu, kdo si nepomůže sám", jak jsem se rozhodoval, jestli přijmout, či nepřijmout roli generálního vikáře, či co vzkazuji chebským farníkům...
Petr Hruška
