Homilie římského biskupa Františka při inaugurační mši svaté

19. března 2013 na Náměstí sv. Petra

Právě před 10 lety, 19. března 2013, nově zvolený římský biskup František pronesl při své inaugurační mši svaté na náměstí Sv. Petra v Římě následující homilii. Homilie byla pronesena italsky. Následující překlad je překlad anglické verze této homilie, která je k nalezení na serveru novinite.com. Přeložil Petr Hruška, mezititulky vlastní.

Liturgická čtení:

PRVNÍ ČTENÍ 2 Sam 7,4-5a.12-14a.16
Žl 89,2-3.4-5.27+29
DRUHÉ ČTENÍ Řím 4,13.16-18.22
EVANGELIUM Mt 1,16.18-21.24

ÚVODNÍ POZDRAVY

Drazí bratři a sestry,

děkuji Pánu, že mohu slavit tuto mši svatou u příležitosti uvedení do své petrovské služby právě o slavnosti svatého Josefa, snoubence Panny Marie a patrona univerzální církve. Je to významná shoda okolností a je to také den jmenin mého ctěného předchůdce: jsme mu nablízku v našich modlitbách, plni vřelé náklonnosti a vděčnosti.

Srdečně zdravím své bratry kardinály a biskupy, kněze, jáhny, řeholníky a řeholnicie a všechny věřící. Děkuji představitelům ostatních církví a církevních společenství, stejně jako představitelům židovské komunity a ostatních náboženských komunit, za jejich přítomnost. Srdečně zdravím také hlavy států a vlád, členy oficiálních delegací mnoha zemí z celého světa a diplomatický sbor.

POSLÁNÍ SVATÉHO JOSEFA

V evangeliu jsme slyšeli, že „Josef udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě“ (Mt 1,24). Tato slova již obsahují ono poslání, které Bůh Josefovi svěřil: totiž aby byl strážcem, ochráncem. Ochráncem koho? Marie a Ježíše; avšak tato ochrana je rozšířena i na celou církev, jak to vyjádřil blahoslavený Jan Pavel II.: „Svatý Josef, který s láskou ochraňoval Marii a s radostí se věnoval výchově Ježíše Krista, také dnes střeží a chrání mystické Tělo Vykupitele, církev, jejímž obrazem i vzorem je nejsvětější Panna“ (Apoštolská exhortace Redemptoris custos, 1).

Jak Josef vykonával tuto svoji roli ochránce? Diskrétně, pokorně a tiše, ale také svojí neustálou přítomností a naprostou věrností, a to i v situacích, kterým velmi těžko rozuměl. Od svého zasnoubení se s Marií až k nalezení dvanáctiletého Ježíše v jeruzalémském chrámu je zde Josef v každém okamžiku přítomný se svojí milující péčí. Jakožto Mariin snoubenec je po jejím boku v časech dobrých i zlých, na cestě do Betléma za sčítáním lidu a v úzkostných a zároveň radostných chvílích jejího porodu; uprostřed dramatu útěku do Egypta i během horečného hledání jejich dítěte v chrámu; a později v každodenním životě doma v Nazaretě, v dílně, kde Ježíše učil svému řemeslu.

CHRÁNIT JEŽÍŠE S MARIÍ

Jak Josef odpověděl na své povolání být ochráncem Marie, Ježíše a církve? V trvalém naslouchání Bohu, v otevřenosti vůči jeho znamením, ve vstřícnosti vůči plánům Božím, a ne svým vlastním. To je také to, co Bůh žádal od Davida, jak jsme slyšeli v prvním čtení. Bůh nechce dům zbudovaný člověkem, ale touží po věrnosti jeho slovu, jeho plánům. Je to Bůh sám, kdo buduje dům, avšak buduje jej z živých kamenů označených jeho Duchem. Josef je 'ochráncem', protože je schopný slyšet Boží hlas a nechat se vést jeho vůlí; a díky tomu je o to citlivějším vůči těm, kteří jsou svěřeni do jeho ochrany. Může se na věci dívat realisticky, je v kontaktu se svým okolím, může dělat skutečně moudrá rozhodnutí. Na něm, drazí přátelé, se učíme i my sami odpovídat na Boží volání, vstřícně a ochotně, ale také na něm vidíme jádro křesťanského povolání, kterým je Kristus! Ochraňujme Krista ve svých životech, abychom mohli ochraňovat druhé, abychom mohli ochraňovat stvoření!

CHRÁNIT CELÉ STVOŘENÍ

Povolání být 'ochránci' ovšem není něčím, co týká jen nás křesťanů; toto povolání v sobě skrývá obecně lidskou dimenzi týkající se každého člověka. Být ochráncem znamená chránit celé stvoření, krásu stvořeného světa, jak nám to ukazuje kniha Genesis a sv. František z Assisi. Být ochráncem znamená respektovat každé Boží stvoření a respektovat prostředí, ve kterém žijeme.

CHRÁNIT KAŽDÉHO ČLOVĚKA

Být ochráncem znamená ovšem také chránit lidi, prokazovat milující pozornost vůči každému člověku, zvláště vůči dětem, starým, těm, kdo jsou v nouzi, vůči těm, kdo jsou často na periferii našeho srdce. Být ochráncem znamená chránit jeden druhého v našich rodinách: manželé a manželky především mají chránit jeden druhého a pak, jakožto rodiče, pečovat o své děti, přičemž pak děti samotné, když přijde čas, mají zas chránit své rodiče. Být ochráncem znamená rozvíjet upřímná přátelství, ve kterých chráníme jedni druhé v důvěře, úctě a dobrotě. V posledku bylo všechno svěřeno do naší ochrany a všichni jsme za to zodpovědní. Buďte ochránci Božích darů!

SPOLEČNÁ ZODPOVĚDNOST

Kdykoli lidské bytosti selhávají v naplňování této své zodpovědnosti, kdykoli selháváme v péči o stvoření a o své bratry a sestry, je otevřena cesta destrukci a srdce jsou zatvrzována. Je tragické, že v každé historické etapě existují „Herodové“, kteří plánují smrt, šíří pohromu a zohyzďují tváře mužů a žen.

Prosím, chtěl bych požádat ty, kdo zastávají pozice zodpovědnosti v ekonomice, politice a společenském životě, všechny muže a ženy dobré vůle: buďme ochránci stvoření, ochránci Božích plánů vepsaných do přírody, ochránci sebe navzájem a prostředí, ve kterém žijeme. Nedopusťme, aby znamení destrukce a smrti doprovázela pokrok tohoto světa!

CHRÁNIT SAMI SEBE

Abychom však mohli být ochránci, musíme také dávat pozor sami na sebe! Zapomeňme na nenávist, závist a pýchu, které tak často vládnou nad našimi životy! Být ochránci proto také znamená dávat pozor na své emoce, na svá srdce, protože tam sídlí naše dobré i špatné úmysly: úmysly, které buď budují, nebo boří! Nesmíme se bát dobroty, ba nesmíme se bát ani něhy!

DOBROTA A NĚHA

Zde bych chtěl připojit ještě jednu poznámku: péče a ochrana vyžaduje dobrotu a je třeba ji žít také s něhou. V evangeliu se svatý Josef jeví jako silný, odvážný, pracovitý muž, a přesto na jeho srdci vnímáme něhu, která není ctností slabých, ale spíše znamením síly ducha a schopnosti člověka být starostlivý, milosrdný, autenticky otevřený vůči druhým, milující. Nesmíme se bát dobroty a něhy!

PAPEŽSKÁ SLUŽBA

Dnes, o slavnosti svatého Josefa, také slavíme začátek služby římského biskupa, Petrova nástupce, která v sobě zahrnuje i určitou moc. Jistě, Ježíš Kristus Petrovi svěřil moc. Avšak jaká moc to byla? Ježíšovy tři otázky o lásce položené Petrovi jsou následované třemi výzvami: pas mé beránky, pas moje ovečky. Nikdy nezapomeňme, že autentická moc je službou a že i papež, když uplatňuje svoji moc, musí se stále více nořit do služby, která má svůj zářivý vrchol na kříži. Musí být inspirován pokornou, konkrétní a milující službou svatého Josefa a jako on otevřít svoji náruč, aby mohl chránit celý Boží lid a obejmout s něžnou náklonností celé lidstvo, obzvláště chudé, nejslabší, nejposlednější, ty, které Matouš uvádí ve svém textu o posledním soudu a o lásce: hladové, žíznivé, cizince, nahé, nemocné a vězněné (srov. Mt 25,31-46). Jen ti, kteří slouží v lásce, jsou také schopni chránit!

HORIZONT NADĚJE

Ve druhém čtení svatý Pavel mluví o Abrahámovi, který „ačkoli nebylo naději, přeci doufal a uvěřil“ (srov. Řím 4,18). Doufat proti vší naději! I dnes, uprostřed všech tak velkých temnot, potřebujeme vidět světlo naděje a být muži a ženami, kteří přinášejí naději druhým. Chránit stvoření, chránit každého muže a každou ženu, dívat se na ně s něhou a láskou, znamená otevřít horizont naděje; znamená to skulinou mezi temnými mraky nechat proniknout světlo; znamená to přinést teplo naděje! Pro věřící, pro nás křesťany, podobně jako pro Abraháma či pro svatého Josefa, má naděje, kterou přinášíme, Boží horizont, které se pro nás otevřel v Kristu; staví na skále, kterou je Bůh sám.

ZÁVĚR

Chránit Ježíše s Marií, chránit celé stvoření, chránit každého člověka, zvláště toho nejchudšího, chránit nás samotné: toto je služba římského biskupa, kterou je povolán vykonávat, a přeci je to také služba, ke které jsme povoláni my všichni, aby tak mohla hvězda naděje zazářit naplno. Chraňme tedy s láskou všechno, co nám Bůh svěřil!

Dovolávám se přímluvy Panny Marie, svatého Josefa, svatých Petra a Pavla a svatého Františka, aby Duch svatý provázel moji službu. A vás všechny prosím: modlete se za mne!

Amen

Související odkazy:

 

Homilie papeže Františka v Sixtinské kapli

14. března 2013 v pět hodin odpoledne slavil nový římský biskup František v Sixtinské kapli mši sv. se všemi kardinály voliteli. V liturgii mše za církev zazněla čtení Iz 2,2-5; Žl 97; 1 Petr 2,4-9; Mt 16, 13-19. Níže uvádíme překlad papežovy spatra pronesené homilie:

Zdroj: Radio Vaticana

Ve třech čteních, která jsme slyšeli, spatřuji společné téma: pohyb. V prvním čtení jde o pohyb putování, ve druhém o pohyb budování církve a ve třetím, tedy v evangeliu o pohyb vyznávání. Putovat, budovat a vyznávat...

Putování: Jakubův dome vyjdi v Pánově světle. To je první věc, kterou řekl Bůh Abrahamovi. Kráčej v mé přítomnosti a budeš bez úhony. Když se zastavíme, nejde to. Třeba kráčet stále v přítomnosti Páně, ve světle Pánově a snažit se žít v oné bezúhonnosti, kterou Bůh požadoval od Abrahama ve svém zaslíbení.

Budovat. Budovat církev. Hovoří se o kamenech. Kameny jsou tuhé, ale živé, pomazané Duchem svatým. Církev, Kristova nevěsta je budována na onom nárožním kameni, kterým je sám Pán, pohybem našeho života.

Třetí pohyb je vyznávání. My můžeme putovat, kolik chceme, můžeme toho spoustu vybudovat, ale pokud nebudeme vyznávat Ježíše Krista, nepůjde to. Staneme se ONG, ale nebudeme církví, Pánovou nevěstou. Když se nekráčí, stojí se. Když se nestaví na kamenech, co se stane? Stane se to, co se stává dětem na pláži, když staví hrady z písku. Všechno se zhroutí, nedrží to pohromadě. Když se nevyznává Ježíš Kristus - napadá mne věta z Leona Bloy: „Kdo se nemodlí k Pánu, modlí se k ďáblu“ - když se nevyznává Ježíš Kristus, vyznává se světáckost ďábla, mondénnost démona. Kráčet, budovat-stavět a vyznávat. Věc však není vždycky tak jednoduchá, protože během putování, při budování a při vyznávání někdy dojde k otřesům, nastanou hnutí, která nepohánějí vpřed, ale stahují nás nazpět.

Evangelium pokračuje touto zvláštní situací. Samotný Petr, který Ježíše Krista vyznal, mu říká: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha. Půjdu za tebou, ale nemluvme o kříži. To tam nepatří. Budu tě následovat v jiných možnostech, bez kříže.“ Když kráčíme bez kříže, když budujeme bez kříže a když vyznáváme nějakého Krista bez kříže, nejsme Pánovými učedníky, jsme světáky, jsme biskupy, kněžími, kardinály, papeži, ale nikoli Pánovými učedníky.

Chtěl bych, abychom všichni po těchto dnech milosti měli odvahu – právě odvahu – putovat v Pánově přítomnosti, s Pánovým křížem, budovat církev na Pánově krvi, která je prolita na kříži, a vyznávat jedinou slávu Krista Ukřižovaného. A tak půjde církev vpřed.

Přeji nám všem, aby se nám od Ducha svatého na přímluvu Naší Paní, naší Matky, dostalo této milosti: putovat, budovat, vyznávat Ježíše Krista Ukřižovaného. Kéž se tak stane.

Zdroj: Radio Vaticana