Photo by Ankhesenamun on Unsplash
I letos se na naší farní dovolené vyskytlo pár kačerů, kteří občas sem tam ulovili nějakou tu kešku a stali se tak aspoň na chvilku členy našeho ThChTeamu Cheb. Co všechno jsme takto zvládli?
Theocachingová keška "Chatrč"
Tou nejdůležitější "theocachingovou" keškou, kterou jsme společně nejen lovili, ale tentokrát také zakládali coby owneři, se stala keška "Chatrč" inspirovaná stejnojmenným románem a filmem, které nás tematicky provázeli celou farní dovolenou.
Hlavní hrdina knihy, Mack, si totiž také jednu takovou kešku založil:
Jakmile se dva týdny poté Mack opět dokázal postavit na nohy, sebral se a zmizel z domova. Ale než odešel, nasypal jed na krysy do každé láhve chlastu, kterou na farmě našel. Potom za domem vyhrabal plechovou krabičku, ve které ukrýval všechny své pozemské poklady: fotografii rodiny, kde všichni přivírají oči před sluncem (otec stojí stranou), baseballovou kartu s nováčkem Lukem Easterem z roku 1950, lahvičku obsahující pár kapek Ma Griffe (jediného parfému, jaký kdy jeho matka používala), cívku nití a pár jehel, malý stříbrný odlitek tryskového letadla U. S. Air Force F-86 a všechny svoje životní úspory - 15 dolarů a 13 centů.
(W. P. Young: Chatrč, 1. vydání, str. 9)
Účastníci farní dovolené byli proto povzbuzeni k tomu, aby si během týdne v Beskydech také podbnou "kešku" založili a vložili do ní něco, co by jim připomínalo něco důležitého z jejich života - ať už radostného, či bolestného. Mnozí tuto výzvu přijali, a tak se pak při sobotní závěrečné mši v dřevěném kostelíku na Gruni před oltářem sešlo asi dvacet takovýchto krabiček ukrývajících naše životní "poklady".
Ke konci mše jsem si pak, poslechli, co se stalo, když se Mack chystá odejít z "Chatrče" zpět ke své rodině:
Nakonec vstal Ježíš a sáhl do jedné z polic, odkud Mackovi podal plechovou krabičku. „Macku, napadlo mě, že tohle budeš chtít..." Mack si ji od Ježíše vzal a na chvilku ji sevřel v dlaních. „Vlastně si myslím, že tohle už nebudu potřebovat. Můžeš mi ji schovat? Všechny moje nejdražší poklady jsou už stejně ukryté v tobě. Chci, abys byl mým životem." „To jsem," dostalo se mu přesvědčivé odpovědi.
(W. P. Young: Chatrč, 1. vydání, str. 237)
I my jsme během týdne ve světle filmu a četby úryvků z knihy Chatrč v osobních rozhovorech, společných putováních, večerních reflexích či pozorování noční oblohy mohli zakusit něco z onoho zázraku, který je tak nádherným způsobem popsán v Chatrči: otevření se zázraku trvalé, věrné, uzdravující přítomnosti Boží Trojice v našich životech od jejich nejrannějších počátků, skrze jejich nejtemnější a nejbolestnější chvíle až k jejich vyústění do nebeské plnosti skrze naši smrt. Vždyť, jak čteme v závěru knihy Chatrč:
a každý obyčejný keř hoří Bohem,
ale ten, kdo vidí, ten si zuje boty;
ostatní sedí kolem a trhají ostružiny.
Někteří si své "kešky" zase vyzvedli a budou s nimi žít dál a hledat vhodnou příležitost a příhodný čas, kdy by je mohli už s konečnou platností svěřit, jako Mack, do opatrování Ježíši. Jiní své "kešky" nechali před oltářem již nyní. Vždyť i naše nejdražší poklady jsou přeci ukryté v Něm. V Něm se ty dobré ještě více rozzáří a ty bolestné ztratí nad námi svou znesvobodňující moc... Místo, kam byly naše zanechané životní "kešky" pochované tady prozrazovat nebudu. Ale je moc hezké a prožili jsme u něj, i spolu s našimi dětmi, jednu nádhernou beskydskou noc pod temnou oblohou...
Ulovené "obyčejné" kešky
Možná i proto jsme letos těch obyčejných, "geocachingovýh" kešek ulovili docela málo. Mnohé, které jsme často míjeli na dosah, jsme někdy minuli bez povšimnutí. A to ne proto, že bychom je hledat nechěli, ale spíše proto, že nestíhali - tu večeři, tu naše děti, tu vlastní únavu... :-) Ale i když jsme mnohé neodlovili, často nám alespoň při přípravě výprav jejich listingy ukázaly na místa, kterých bychom si jinak nevšimli...
Co tedy bylo z pohledu běžného kačera z našich úlovků nejzajímavější?
V sobotu jsme už cestou do Beskyd navštivili moc hezkou Perníkovou chaloupku, která se sice napřed před námi dost dlouho schovávala, ale pak své dveře přeci jen otevřela.
V neděli někteří z nás stačili ještě přede mší odlovit Dřevěný kostelík Panny Marie na Gruni, abychom se pak odpoledne mohli vypravit po hřebínku Gruně přes zbytky meteroit Morávka, zaniklou obec Visalaje-Muronka až na Bílý kříž a ke kapličce nad ním. Někteří zvládli navíc ještě i hřebenovou multinu Gruň, Výhled na Fatry či Výhled na Královnu Beskyd ze Smrkoviny.
V pondělí jsme se vypravili na Lysou horu. Cestou jsme luštili a úspěšně vyluštili Keš ovčí babičky s milým listingem, vtipným luštěním a tajuplným závěrem, na Ivančeně s pomocí dvou přátel skautů na telefonu jsme rozlouskli a našli Odboj slezských junáků a když už byli všichni ostatní v trapu, tak Agas ještě dohledel zajímavě ukrytou kešku přímo na Mohyle Ivančena. Na Lysé hoře jsme byli tak šťastní, že je to už za námi, že jsme ouplně zapomněli odlovit místní vrcholové kešky (fotografickou a Beskydmountains). Tak jsme to trochu dohnali Ondrášovými jeskyněmi, ale na Zastávku pod Lysou, Ondrášovu skálu a Vodopád jsme už pro nedostatek času rezignovali.
V úterý jsme se vypravili na Slovač na poutní místo Živčáková. Cestou jsem si odskočili na earthku Petroleum spring a Starý kostol v Korni (nový jsme navštívili jen zevnitř, kešku jsme pak už nelovili). Na Živčákové pak dal Matěj zcela náhodné béefko Dvoukříženka. Odpoledne jsme si pak udělali pohodovou procházku podél hranic na Bumbálce (na K2 se nám lézt nechtělo). Jiné party to ovšem prošmejdili ještě kolem Bílé a odlovili místní nádraží.
Ve středu jsme se vypravili opět do hor, tentokrát na Radhošť. Po mši v dřevěné kapli na vrcholu jsme přelezli plot k Beskydmountains a seběhli kus dolů za Věrozvěsty. Cestou zpět jsme se poradili s Radegastem - meterologem, jaké bude počasí, abychom pak Bětku vyslali na Radegasta - stromolezce. Další kešky na hřebeni nebo kolem Pusteven jsme pak už nestíhali, natož pak abychom stihli velmi lákavé série Kolem Radhoště či veselé Fobie pod Radhoštěm.
Ve čtvrtek se většina účastníků zájezdu vydala courat po rožnovském skanzenu. Dva vytrvalci však zvolili alternativu courání se v obrovském vedru kolem Rožnovské struhy v naději, že nás to požene do vody. A ono hubelec - nejen, že se do vody nemuselo, ona tam ta voda záhy ani žádná už nebyla! A ještě ten zapeklitý výpočet - pětkrát jsme si jej opravovali, než jsem se nakonec přeci jen trefili. Aspoň u té finákly byl trochu chládeček! ;-) Při návratu k autu jsme pak ještě stačili skvěle osvěžující první stage Rožnovského podzemí. Škoda, že jsme tím nezačali...
Protože jsme kvůli letos víc než kdy jindy nahuštěným večerním programům nestačili vyrazit na žádnou noční kešku, alespoň jsme se v pátek někteří vypravili po stopách bájného Rad-Ghoula. Kačersky viděno to byl asi vrchol celého týdenního odlovu. Tajuplná legenda, tak tak zvládnutelné luštění (ještě, že jsme měli s sebou odborníky na gúglování), příjemná trasa hezkou lokalitou, dobrodružný závěr se slepými uličkami a moc hezky ztvárněná finálka s nečekaným rozuzlením... Prostě kvůli takovýmto keškám to hledání pořád ještě za to stojí! :-) Po obědě v hospůdce v Ostravici jsme se pak už bezvýsledně pokusili odlovit nějak fikaně skrytou keš Obec Ostravice a při závěrečné koupačce v krásných Ostravických peřejích jsme také marně hledali tamní kešku, kterou však asi někdo čmajznul.
Toť zatím vše... možná to stačí alespoň k nakouknutí do duše beskydských kačerů... Mnohé zůstává skryto pod povrchem... k dalšímu dohledání, vytušení, důvěře...