Každý pátek od 31. 1. 2020 do 23. 1. 2021 v 18:00 (zimní čas), resp. v 19:00 (letní čas) setkání v uličce Zavražděných spojené s jejím zametením (sraz v daný čas v Židovské ulici proti ZUŠce, košťata, lopatky a nádoby na odpad pokud možno vezměte s sebou; viz pozvánka TOHORA chebské farnosti): 

Proč? Jako viditelné znamení pokání chebské farnosti za zvěrstva našich předků během Chebského pogromu z roku 1350.

Přidáváme se tím k modlitbě papeže Jana XXIII.:

VYZNÁVÁME, ŽE KAINOVO ZNAMENÍ JE NA NAŠEM ČELE.
ODPUSŤ, ŽE JSME TĚ PODRUHÉ UKŘIŽOVALI V JEJICH TĚLE.
ODPUSŤ, NEBOŤ JSME NEVĚDĚLI, CO JSME ČINILI.

V roce 1350, v Chebu, poté co ve františkánském kostele skončilo velikonoční kázání o Židech jako bohovrazích, se rozlícený dav rozhodl vybít zdejší židovskou komunitu, což se jim téměř podařilo.

V roce 1938, v říšském kancléřství, Adolf Hitler podle očitého svědka jednoho večera pronesl: "V evangeliích židé volali na Piláta, když odmítal Ježíše ukřižovat: 'Jeho krev ať padne na nás a na naše děti!' – Musím zřejmě toto prokletí splnit." (zdroj) Což se mu téměř podařilo.

V roce 2020 si mnoho Chebanů v rámci Týdne židovské kultury v předvečer 75. výročí osvobození Osvětimi (27. 1. 1945) uvědomovalo, že ani dnešní svět není prostý tendencí podobných těm, které nakonec vedly k vytvoření prostředí, kdy byla možná ŠOA (vyhlazení 6 milionů příslušníků židovského národa).

V naší farnosti nás tyto podněty tak osobně zasáhly, že jsme se rozhodli nezůstat u slov a hledali jsme, jak bychom mohli pomoci vytvářet další prostor pro tichou vzpomínku, pro uvědomění si spoluúčasti našich předků na této hrůze, pro hledání naděje, že se přeci jen z těchto hrůz můžeme poučit a pro otevření se odvaze měnit alespoň to a právě to, co kolem sebe a v sobě změnit můžeme, aby ŠOA už nikdy možná nebyla.

Kromě slov pokání vyslovených v rámci úvodních slov ke koncertu na závěr Týdne židovské kultury v chebském divadle (AUDIOZÁZNAM / VIDEOZÁZNAM) jsme se rozhodli, že každý pátek (pro židovství je pátek "dnem přípravy" na den odpočinku) po naší bohoslužbě (v zimním čase v 18 hod., v letním v 19 hod.) někdo z nás zajde do uličky Zavražděných, na místo onoho Chebského pogromu, a uličku zameteme. A třeba se nám během roku podaří ve spolupráci s městem tomuto místu vrátit pietní charakter, které si zaslouží a o které se snažila již jeho obnova před 9 lety.

Protože podle některých výkladů součástí TEŠUVA (hebrejsky pokání, obrácení, návrat, změna smýšlení) je jednak KAPARA (hebrejsky přikrytí, tj. Bohem darované odpuštění), ale také TOHORA (hebrejsky očista, snaha chybujícího člověka napravit něco z toho, co zavinil), nazvali jsme toto celoroční každopáteční scházení se k zametání uličky Zavražděných TOHORA chebské farnosti, abychom tak dali najevo, že neseme tíhu hříchů našich katolických předků a představitelů tehdejší církve účastnících se chebského pogromu a chceme přispět k léčení jejich důsledků.

Na místě přivítáme kohokoli, komu toto také leží na srdci. Někdy tam může být jeden člověk, někdy deset... Ale možná se tím něco malého může v našem srdci - i v našem nejbližším okolí - změnit.

Petr Hruška

Související odkazy