Mým letošním velikonočním přáním pro nás všechny je přání zakusit sami na sobě znamení Jonášovo - znamení nekonečné Boží věrnosti, důvěry a milosrdenství vůči každému člověku. Těším se, že se i dál budeme společně pokoušet být tímto znamením. A pokud se mi to vůči někomu z vás někdy nedaří, prosím za odpuštění.
Jako malý velikonoční dárek je vám níže k dispozici audionahrávka mé poslední postní rekolekce na toto téma.
Požehnané Velikonoce!
Petr Hruška
|
"Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. Vždyť jako ‚byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci‘, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země" (Mt 12,39-40). "Toto pokolení je pokolení zlé; žádá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako se totiž Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení" (Lk 11,29-30). Překlad Bible21 |
Abych pochopil, co toto "znamení Jonášovo" pro nás znamená, jsem si musel znovu promeditovat biblickou "knihu" (či spíše kratičký spisek) s názvem Jonáš. Příběh vnitřní proměny proroka Jonáše jako znamení Boží věrnosti, důvěře a milosrdenství vůči každému člověku. V mnoha klíčových okamžicích Jonášova příběhu jsem musel žasnout nad Boží věrností uprostřed jeho nevěrnosti, nad Boží důvěrou v Jonáše a v dary do něj vložené a nad Božím milosrdenstvím toužícím po tom, aby se Jonáš stal znamením tohoto milosrdenství vůči všem lidem...
Nové vhledy do poselství této "starověké pohádky" (či nejstarší židovské anekdoty) mi poskytl Pavel Hošek ve svém malém komentáři ke knize Jonáš (Biblion). V anotaci k ní čteme: Jonáš. Jedna z nejpodivnějších postav celé Bible. Jaké tajemství jeho příběh skrývá? Jak rozumět dramatickým zvratům na jeho dobrodružné cestě do zámoří? A co nám toto fantaskní vyprávění napoví o nás samých – ale i o Tom, který k němu promlouval z nebe? Příběhem nejurputnějšího a zároveň nejkomičtějšího izraelského proroka provází teolog a religionista Pavel Hošek.
O něco z nové naděje, ale také z náročné výzvy, se kterou jsem se v tomto "znamení Jonášově" potkal osobně, jsem se pokusil podělit při postní rekolekci v Ostrově 1. dubna 2023 na téma Znamení Jonášovo: Máte-li chuť si také udělat dvě tři hodinky čas pro poslech a osobní meditaci, je vám níže k dispozici její audionahrávka (přímo na SoundCloud také ZDE), a se svolením nakladatelství Biblion také písemné podklady obsahující celou knihu Jonáš a dlouhé citace z knihy Pavla Hoška Jonáš.
Časové rozložení nahrávky celé rekolekce:
- úvod (21 min. - čas 0:00 až 21:00)
- 1. kapitola (25 min. - čas 21:00 až 46:00)
- 2. kapitola (8 min. - čas 46:00 až 54:00)
- 3. kapitola (12,5 min. - čas 54:00 až 1:06:30)
- 4. kapitola (17 min. - čas 1:06:30 až 1:23:30)
- Slavení eucharistie: úvod, evangelium, kázání a závěr (10 min. - čas 1:23:30 až 1:33:30)
Písemné podklady k rekolekci (texty k meditaci):
Rekolekce byla doprovázena četbou úryvků z knihy Pavla Hoška Jonáš, kterou moc doporučuji.
Petr Hruška · Znamení Jonášovo (rekolekce Ostrov)
Nejstarší židovská anekdota
Úvod Pavla Hoška ke knize Jonáš (Biblion)
Od chvíle, kdy jsem poprvé četl Jonášův příběh, nepřestává mě jeho tajemný hrdina znepokojovat. Děsí mě. Dráždí mě. Nedokážu na něj přestat myslet. Zamiloval jsem si ho. Vedu s ním vnitřní rozhovor. Hádám se s ním. Snažím se zachytit jeho pohled, ale on se vždycky dívá někam jinam. Jindy zas mívám pocit, že jsem to já, koho zpovzdálí pozoruje on. Mám dojem, že se známe odjakživa. Občas se mi o něm zdá. Někdy mívám dokonce pocit, že… jsem to já.
Když jsem poprvé četl vyprávění o jeho vnitřním zápase a jeho dobrodružství na cestě do Ninive, měl jsem dojem, že jsem byl přistižen. Že vypravěč toho příběhu mě musí osobně znát. Jako by se pod průhledným kostýmem hebrejského proroka celou dobu mluvilo o mně. O mojí sveřeposti, o mojí samospravedlivosti, o mém strachu a mé zuřivosti. Jak důvěrně znám Jonášovy pocity. Ano, Jonáš je mi tak blízký i proto, že je ustaraný, úzkostný, nervózní, neklidný… jako já.
Mám ho rád. Je mi ho líto. Fandím mu. Vsázím na jeho záchranu, věřím, že nakonec pochopil. Věřím, že nezůstal zakletý do falešné představy o Bohu, která byla zřejmě příčinou jeho žalu. Musím věřit v jeho proměnu. Jen pokud bylo jeho srdce nakonec uzdraveno, může být uzdraveno i to moje. Tak strašně dobře znám jeho špatné vlastnosti. Protože je mám taky. Všechny.
Ale vyústěním Jonášova příběhu není hořké zklamání nad selháním hlavního hrdiny. Prorokova sveřepost je v závěrečné kapitole přemožena Božím milosrdenstvím. Ano, Jonášův příběh je příběhem o tom, že jen láska dokáže opravdu změnit lidské srdce. Obyvatelé Ninive by o tom mohli vyprávět. Všechno dobře dopadlo, Jonášově zarputilosti navzdory. Takže je to vlastně veselé, skoro legrační vyprávění.
Rád si v této souvislosti připomínám moudrost starých rabínů, kteří Jonášův příběh vykládají jako první židovskou anekdotu. Ano! Je to laskavý vtip o lidské urputnosti. Jonášův životní příběh i s celou jeho urputností je dobrosrdečný Boží vtip.
A to je perspektiva, která mě zachraňuje. Dává mi zapomenout na zachmuřenou vážnost, se kterou tak často beru sám sebe. Protože kdykoli si vzpomenu na Jonáše, najednou vidím i svůj vlastní životní příběh jako dobrosrdečný Boží vtip.
Jako humornou historku, kterou pro pobavení nebeského dvora vypráví ten, který stvořil vesmír a vládne dějinám. A andělé na výsostech se válejí smíchy a vesele při tom mávají svými bělostnými křídly. Ano, i sám nebeský Vypravěč se směje. A v jeho smíchu není vůbec žádná hořkost.
Pavel Hošek
|
„To bych řekl! Zlobím se k smrti!“ odpověděl Jonáš. „Tobě je líto toho lopuchu?“ řekl Hospodin. „Vždyť jsi jej neobdělával a nepěstoval. Přes noc vyrostl, přes noc zašel. A mně nemá být líto Ninive, toho velikého města? Vždyť v něm žije více než sto dvacet tisíc lidí, kteří ani nerozeznají svou pravici od levice – a k tomu tolik zvířat!“ Jonáš 4,9-11 (Bible21) |
