|
Wojciech Smarzowski: Klér drama, Polsko, 2018 132 min., polsky, slovenské titulky |
EDIT: Film Klér na ČT Art (15. 6. 2023 22:20)
Ve středu 15. 5. 3019 od 9:00 a 19:00 jsou všichni zváni ke společnému zhlédnutí polského filmu KLÉR.
Polský dominikán Tomasz Dostani k tomuto filmu napsal: „Od podzimu minulého roku shlédlo v Polsku film ‚Klérus‘ Wojciecha Smarzowského na pět milionů diváků. Film vypráví o polských duchovních, včetně jednoho biskupa. O jejich životě a morálních pádech, přetvářce a kastovním systému. Část veřejnosti ho vnímá jako antiklerikální, část jako oprávněnou a potřebnou kritiku. A také jako zpytování svědomí duchovních, jako zrcadlo nastavené kněžím, které by jim mohlo poskytnout zpětný pohled. Vychází z událostí, které se v životech konkrétních kněží skutečně staly. Film řadě katolíků připomněl jejich vlastní, často nepříjemné zkušenosti s jejich duchovními. Mnoha lidem dodal odvahu, aby hovořili o církvi v duchu papeže Františka, kriticky a s palčivou starostí současně.“ (zdroj)
„Chtěl bych, aby diváci poté, co odejdou z kina, přemýšleli, jestli nevědomky nejsou spoluodpovědní za to, co na plátně viděli“ (režisér filmu Wojciech Smarzowski). “Skutečně je církev jen na sebe navršená patologie? Nemají v ní korupce, kult peněz, nemorálnost a zneužívání dětí žádnou alternativu? To není církev, jakou od dětství znám" (šéfredaktor deníku Rzecpospolita Bogusław Chrabota). Zdroj: Respekt
Já osobně jsem pár dlouhých chvil po skončení filmu nebyl schopný slova. A to nejenom kvůli jeho šokujícímu a zároveň dle mého geniálnímu závěru. Z filmu na mě - asi i díky jeho karikaturnímu formátu - více než kdy před tím dolehla celá tak již mnohokrát komentovaná komplexnost fenoménu sexuálního zneužívání v církvi - teď to ale na dvouhodinovém časoprostoru bylo tak koncentrované, že jsem nakonec málem nemohl dýchat a jen polykal slzy...
Je vůbec v tomto systému, který umožňuje a mnohdy i zesiluje znetvořenou pralidskou touhu po moci, bohatství a sexu, místo pro evangelium? Co má tento systém společného s Ježíšem z Nazareta? Jak k tomuto systému přispívám já osobně? Je to jen nějaká lokálně-časová odchylka od normálu reformovatelná po malých krůčcích, nebo je v jeho jádře něco, co je třeba vykořenit mnohem radikálněji? A když už jsme se v dějinách podobné shnilé základy pokusili radikálně vykořenit, neupadli jsme i v jiných - a přesto tak podobných - církevních systémech do podobných konců?
I přes svoji tragikomičnost (zpočátku) a absurditu (ke konci), film naštěstí sám v sobě pro mě obsahoval i náznak poselství naděje. Přes svoji tragičnost pro mě ukazující k Velikonocům. Chci se ho držet. A ptát se, co je pro mě osobně tím možná na první pohled zcela neúčinným, ale přesto probouzejícím krůčkem od náboženství k evangeliu. Od sebezáchovné struktury k cestě. Od kléru k paprsku světla...
Petr Hruška
