Úvodník k oběžníku plzeňské diecéze ACEP 5 / 2023

Moji milí,

zdravím vás všechny z Plzně uprostřed měsíce, který je tradičně spojován s tajemstvím Mariiným. V jeho závěru, o Svátku Navštívení Panny Marie, si budeme připomínat její návštěvu u Alžběty. První čtení tohoto svátku (Sof 3,14–18) začíná: „Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero!“ A jako důvod tohoto jásotu je tam uvedeno, že „Hospodin je uprostřed tebe“ (dosl. „ve tvém nitru“), „obnovil k tobě svou lásku“ a sám „s veselím nad tebou jásá“.

Ano, zdá se, že jásot je něčím, co se v příběhu Izraele i v příběhu Ježíšově vine jako červená nit. Ale není to nějaký naučený jásot. Spíše jásot často potichu a ostýchavě vyrostlý z Boží radosti z toho, že nám Bůh může být nablízku tváří v tvář hloubce našich bolestí. A pak také jásot jako životní postoj úmyslně v nás a kolem nás hledající spíše to, co v nás roste k životu. Abychom se tím inspirovali, dali tomu prostor a trpělivě doprovázeli až k okamžiku, kdy tento křehký a skrytý život v nás vydá ovoce radosti. Právě tak nějak si představuji i setkání Marie s Alžbětou a Ježíše s Janem Křtitelem, který při Mariině pozdravu „poskočil radostí“ (lze přeložit i „zatancoval“) v Alžbětině lůně. Maria pak zpívá své Magnificat – chválu důvěry uprostřed poníženosti a nejistoty.

Moc bych nám všem přál, abychom i v dnešní tak nejisté, nelidské a lidskou důstojnost ponižující době, ať už ve své pastorační službě či osobních životech, nebo v kontextu rozpadu dosavadních společenských i církevních jistot, mohli být na společné cestě v kontaktu s touto hluboce mariánskou radostí. Abychom, možná právě když budeme slavit ty diecézní „třicátiny“, byli povzbuzeni podívat se na to, co mezi námi žije a je životodárné. A nechávali v sobě vyrůst důvěru. Vděčnost. Tichou radost. A možná časem i jásot navzdory.

A totéž bych nám všem přál i pro naše setkání při kněžském dni koncem května, kde budeme společně hledat cesty evangelia tváří v tvář problémům, o které v diecézi dennodenně zakopáváme. Proto mě také velmi potěšila hned první reakce jednoho z vás, který komentoval moji prosbu, abyste se na vikariátních konferencích zamysleli nad tím, které jsou pro nás dnes „tři největší výzvy / problémy naší diecéze“. Tento spolubratr mi na to napsal:

„K třem problémům / výzvám si se spolubratry a farními radami nepovinně přidáme ještě tři radosti, protože těch je rozhodně taky dost! Asi o nich není třeba diskutovat, ale rozhodně povzbudí a dokreslují skutečnost.“

Těším se na dalším potkávání se s vámi. I na to, až Hospodin jednou naplní své zaslíbení ze závěru zmíněného prvního čtení: „Odstraním z tebe zkázu, už nebudeš snášet její hanbu“ (Sof 3,18).

Petr Hruška