Pobíhání a putování

Turistika

Za svých mladých let jsem byl "odkojen" Akelou, vedoucím plzeňského pionýrského vodáckého oddílu Walden, kterému jsem vděčný za uvedení do tajů táboření v přírodě v setonovském duchu. Později, od svých 13 let, jsem pak přesedlal na kolo, které mi v TOM Slavia VŠ pomohl zamilovat si Jestřáb a pod vedením Šiwy jsem objevoval zase spíše foglarovský svět. Kolem svých osmnácti jsem pak vyrážel s plzeňskými partami křesťanské mládeže na slovenské hory (Slovenské Rudohoří, Nízké Tatry, Slovenský Ráj, Roháče...) a uči se putovat v partě "natěžko".

Běh

Pak jsem byl dost dlouho nějakému systematičtějšímu pohybu nevěrný, až v Chebu mi pomohl objevit tajemství dálkového běhu Miloš Škorpil. Následující malé představení svého vztahu k běhání jsem sepsal pro web Běžecká škola Miloše Škorpila někdy v roce 2011.

„Občas si musím dopřát nějakou šílenost, abych pak jinak zůstal normální."

Takhle svým přátelům vysvětluji, proč při své profesi chebského faráře někdy běhám takové šílenosti jako Poutní maraton nebo Františkolázeňskou 20hodinovku. Běh jako součást svého životního stylu jsem objevil na podzim roku 2009. Běhám většinou pro radost a pro kondici, taky občas pro u(s)pokojení svého znejistěného středněvěkového ega ročníku 1965. Poslední dobou začínám objevovat plavání, rád bych pak také častěji osedlal kolo, "koně" svého mládí, a začínám tak vzdáleně laškovat s myšlenkou na Železného muže.

Miluji dlouhé výběhy o samotě často spojené s objevováním zapomenutých příhraničních zákoutí Českého lesa či Smrčin. Moc mě ale také těší občasný lauf ve skupině nebo ve dvojici, při kterém toho lze spoustu probrat, na co v běžném životě není čas, nebo naopak jen tak běžet bok po boku a mlčet. Nejvíce si užívám běh tak po 5 až 7 km, kdy pumpa už pracuje, jak má, a nohy ještě nejsou unavené. To pak vše kolem i ve mně nechávám volně plynout, užívám si života i Života a znovu a znovu se dotýkám tušení, že nikdy a nikde nejsem sám. No, občas pak při takovýchto výletech zabloudím a o to dobrodružnější a radostnější jsou pak ty návraty domů.

Kdybych chtěl být trochu patetický, pak bych na závěr tohoto malého představení s Pavlem Kosorinem pravil:

"Nežiju proto, abych běhal, ale běhám proto, abych žil."

Putování

Kromě běhání a pobíhání mě také baví putování, často osamělé, spíš kontemplativní, než poznávací. S delšími treky či poutěmi ale spíše laškuji (viz např. několik ročníků Poutního ultramaratonu, Krušnohorský kvérunk či Severní cesta) a jsou pro mě možná důležitou výzvou pro nejbližší léta. Proto níže připojuji spíše jen pár odkazů, které jsou pro mě samotného inspirací.

Další články na Agasovinách:

Další související odkazy:

Fotogalerie je vám k dispozici v článku Moje benefiční pobíhání obrazem
Fotoalba z různých charitativních běžeckých akcí najdete na fotogalerii chebské farnosti v kategorii Charita
Informace k tradiční benefiční akci chebské farní charity najdete na Poutní maraton
Vyprávění z prvního ročníku Poutního ultramaratonu
Informace k tradiční benefiční akci Běžecké školy najdete na Františkolázeňská 24hodinovka

Tipy na trekové vybavení:

Dálkové a poutní cesty:

Pro inspiraci:

Trekové multikešky:

Petr Hruška

Poutní maraton 2011

Foto: Poutní maraton 2011 (s Milošem Škorpilem)

Datum poslední změny: 27.8.2023 23:05:37

^{Žít s těmi zde a s těmi tam.}^{Být láskou dnešku, zítřku nadějí.}
^{Žít tím, co žije. A to, co umírá,}^{provázet k smrti, co život otvírá.}

Pobíhání a putování