"V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že Bůh si zamiloval nás a poslal svého Syna ..." (1. list Janův 4,10) 

Podstatou křesťanství není naše láska k Bohu, ale Boží láska k nám, která nás bezpodmínečně přijímá a přetváří v lásku.

Křesťanství v pěti slovech

Křesťanství lze shrnout např. těmito pěti slovy: LÁSKA - ZLO - ŘEŠENÍ - VOLBA - NADĚJE

Níže se vám po kliknutí odkryje stručný výklad každého z nich doplněný o krátké video:

  •  
    LÁSKA

    První slovo je samozřejmě LÁSKA. Nejenže je to nejfrekventovanější téma Bible, nejenže Ježíš shrnuje všechna přikázání do věty „Miluj Boha a miluj lidi“, ale je to úplný základ Božího charakteru. Bez Boží lásky nám jeho příběh nedává žádný smysl. Ježíšův učedník Jan je autorem nejznámějšího biblického verše (Jan 3:16): Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. To je základní poselství křesťanství: Bůh tě má rád! Opravdu, Bůh tě má rád.

    Ale zdá se, že Janovi to nestačí. Podle něj láska nespočívá jen v Božím rozhodnutí, ale v jeho osobnosti, v jeho identitě (1. Janova 4:16): „A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska.“ Starověkého člověka by ani omylem nenapadlo, že by ho nějaký bůh MOHL MÍT rád. Je-li ovšem Bůh láska, pak to zcela zásadně mění pohled na svět, na naše možnosti, na naši identitu. Pokud bychom si byli vědomi Boží lásky k nám, proměnilo by to atmosféru naší existence, zvýšilo by nám to sebevědomí díky vědomí, že na nás někomu záleží, cítili bychom klid v nejistém světě. Boží láska není závislá na našem chování. Jeho láska je zdrojem celého jeho příběhu.

  •  
    ZLO

    Druhé slovo je naneštěstí ZLO. Nutně nás napadá, že jestli je Boží příběh příběhem lásky, proč necítíme více lásky okolo sebe? Proč se zdá, že je svět poháněn násilím? Svět je skutečně plný bolesti a zla. Nechceme o zlu přemýšlet a už vůbec o něm nechceme mluvit, jenže žijeme ve zlém světě. S tímto tvrzením máme tendenci polemizovat, protože na tomto světě zažíváme také mnoho krásných momentů. Jsme z toho trochu zmateni: většina z nás si myslí, že jsme v jádru dobrými lidmi. Přesto při nahlédnutí do nitra tam v jistých momentech uvidíme chuť i sílu udělat něco zlého.

    Každý člověk na světě zná realitu zla z vlastní zkušenosti, ať už ve formě bolesti, utrpení, nemoci, neštěstí nebo smrti. Zároveň, stejně jako v našich životech můžeme zahlédnout zlo, vnímáme tam i krásu a dobro, jsou to jakoby ozvěny z jiného světa: Nádherný západ slunce, rozkvetlá příroda, smích, slzy štěstí na svatbě, jásot při narození dítěte, milování, a dokonce šťavnaté jídlo. Jak může dobro a zlo koexistovat? Evangelium nezavírá oči před zlem a bere realitu zla jako východisko pro Boží řešení.

  •  
    ŘEŠENÍ

    Třetí slovo je nutně ŘEŠENÍ. Bůh nás nechce nechat vláčet mezi dobrem a zlem. Chce nás zachránit a také nám dát autoritu a moc se zlu postavit a stát se nástrojem dobra. Znamená to tedy, že vyřeší všechno zlo rázně hned teď? Samozřejmě by bylo nejjednodušší začít znovu, zničit svět zla a všechny původce zla. Proč tedy neudělá tvrdý reset? Z jednoduchého důvodu.

    Kvůli prvnímu slovu. Bůh má svět a jeho obyvatele rád. Bůh si zdánlivě dává načas kvůli lásce. Většinu zla na světě má na svědomí sám člověk – má tedy Bůh zničit lidstvo jako činitele zla? To ovšem neznamená, že Bůh nechává zlo jen tak bez povšimnutí. Udělal něco důležitého pro celý svět, i pro nás osobně, a má pro nás plán, který je jeho řešením pro pokažený svět. Apoštol Pavel napsal (Římanům 8:3): „Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích.“ Co bylo pro zákon, tedy pro náboženství, systémy, přikázání, dokonce i pro naši dobrou a upřímnou snahu nemožné, to vykonal Bůh. Boží odpovědí je dar svého vlastního Syna. Ježíš je základem Božího řešení.

  •  
    VOLBA

    Následuje čtvrté slovo a je jím VOLBA. Ježíš začal něco nového, co vyústí v totální proměnu světa. K tomuto řešení zve také nás. Protože je láska, dává nám volbu pozvání přijmout, nebo odmítnout. I když se to Bohu mnohokrát nevyplatilo, do vínku nám dal možnost volby – v mnoha oblastech. Jeho dar můžeme přijmout, či odmítnout. Jeho dar můžeme přijmout, či odmítnout. Při pohledu na příběh volby popisovaný v Bibli uvidíme vždy dvě možné cesty.

    Cestu života, nebo cestu smrti. Křesťanská víra není komplikovaná, Ježíš po nás v jádru chce jen tři věci: Následovat, důvěřovat, poslouchat. Následováním začíná každý příběh víry v Ježíše. Objevujeme, pochybujeme, poznáváme. Důvěra vzniká tehdy, když následuji a když mám s Ježíšem společné zážitky. Logicky pak přichází i třetí část – protože mu důvěřuji, beru vážně to, co říká. V každé části je to ovšem vždy má volba: Jsem to já, kdo reaguje na pozvání k následování, kdo se rozhoduje důvěřovat a kdo si volí poslušnost. Jan napsal (1:12): „Ale těm, kteří ho přijali, dal právo být Božími dětmi – všem těm, kdo věří v jeho jméno.“ Když si zvolíme důvěru a když si zvolíme přijetí jeho daru, stáváme se Božími dětmi.

  •  
    NADĚJE

    Páté slovo je NADĚJE. To je skvělé slovo zaměřené do budoucnosti. Naděje budoucnosti dává smysl. Někdy se cítíme jako lidé, kteří jsou ve vleku okolí: máme naprogramované geny a dispozice, abychom byli takoví, jací jsme. Říkáme, že se už nezměníme. Zůstáváme v bezpečném prostředí známého. Jistě, člověk má mnohé naprogramováno, ale má i něco navíc.

    Je schopen klást si cíle. Máme-li cíl, pak se těšíme, doufáme a očekáváme jeho splnění. Žijeme-li, žijeme nadějí. Přestaneme-li mít naději, začneme se propadat do zoufalství. Kde najdeme naději? Naděje není z tohoto světa. Náš svět přesahuje a rozprostírá nad ním modré nebe smyslu a budoucnosti. Naděje není pasivní přečkání bouře. Naděje umožňuje aktivní vydání se směrem do bouřky s odvahou. Protože naděje spočívá v Bohu, který nám dává pevný bod, jak popisuje autor knihy Židům (6:18-20): „Našli jsme útočiště v nabídnuté naději. Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu, kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš.“ Tato naděje je kotvou naší duše, takže vlnobití nás nezničí, protože naděje nám dává jistotu v Bohu budoucnosti. Bohu, který zná všechny možnosti, kudy se naše budoucnost může ubírat. A díky tomu jsme získali povolání být lidmi naděje.

Zdroj: Core = evangelium podle Elementu

Podrobněji: Lukáš Targosz: Křesťanství v pěti slovech aneb Malá kniha o velké naději (Návrat domů, 2021)