Často kladené otázky o víře a církvi
Často kladené otázky o víře a církvi
Spíše než hotové odpovědi zde nabízím pár podnětů k dalšímu přemýšlení a společnému hledání... (sekce byla původně vytvořena pro FAQ na webu chebské farnosti).
Vyberte si, co se vám hodí. A když budete chtít o něčem z toho poklábosit naživo, ozvěte se (viz Kontakt).
-
0. Kdo je ve společenství církve vítán? aneb POHOSTINNOST
V církvi, ve které žiji, je vítán každý. Tedy aspoň se o to snažíme. No, jak kde. :-( Je fakt, že občas někoho třeba odradíme či vylekáme. Ale vědomě netřídíme lidi podle žádných kritérií (tedy ani náboženských), ani podle míry plnění (často domnělých) náboženských „požadavků“, a samozřejmě ani podle barvi pleti, či politické, sexuální či jakékoli jiné orientace. Jen asi budu mít problém s lidmi, kteří by právě toto chtěli jménem mojí církve dělat.
Máte na věci jiný názor, než ten, o kterém tušíte, že je ten "správný katolický"? Tím spíše jste vítáni, protože rozmanitost názorů, pohledů a životních zkušeností je u nás nejen vítaná, ale pro život farnosti zásadní. Jsme přesvědčeni, že to nejsme my, kdo máme pravdu, ale že Pravda, kterou jsme poznali v Ježíši Kristu, se uchází o každého z nás, a to jemu maximálně přiměřeným způsobem.
Pokud se někdo někdy cítil být někým u nás v církvi nepřijatý, nepochopený či odmítnutý, moc mě to mrzí a povzbuzuji jej, aby to s námi nevzdával.
Pokud se cítíte odmítnuti či nepochopeni, protože vaše původní církevní manželství ztroskotalo, žijete v novém civilním manželství a myslíte si, že je vám uzavřena cesta ke svátostem, podívejte se na stránky diecézní služby pastorační podpory v této situaci zvané Milosrdenství pro rozvedené.
Zajímá vás víc? Třeba kde potkáte lidi, kteří se takovémuto vzájemnému přijímání chtějí učit?
Zkuste se mrknout třeba na stránky naší plzeňské diecéze, kde najdete kontakty na všechny vikariáty a farnosti, řeholní komunity, spolky a hnutí, či různé instituce. Inspirací pro vás také mohou být pravidelné akce v plzeňské diecézi. Když budete mít štěstí, narazíte na podobný postoj, jaký se snažím vyjádřit výše. Když štěstí mít nebudete, je mi to líto, ale zkuste to zas o dům dál. A nevzdávejte to.
-
1. Co pořád máte s tím Ježíšem? aneb VYZNÁNÍ
Ano, máte pravdu, s těmi křesťany to je někdy těžké. Samé "Ježíš sem", "Ježíš tam", "Ježíš onde", ale skutek někdy utek. Ale osobně doufám, že u většiny našich věřících jméno Ježíš není jen nějaká slovní vata jako v onom vtípku z hodiny náboženství, kdy paní katechetka říká: "Hádejte, děti, co je to? Je to takové zrzavé, malé, má to dlouhý huňatý ocas, skáče to po stromech a louská oříšky!" Pepíček se přihlásí a říká: "No, paní katechetko, normálně bych řekl, že to je veverka. Ale že jste to Vy, tak to asi bude Ježíšek!"
Ježíš Kristus, Bůh PRO nás
Nechceme mít takto plná ústa Ježíše. Ale chtě nechtě Ježíš Kristus, Mariin syn, narozený kolem začátku našeho letopočtu v Betlémě, je pro nás opravdu tím, kolem koho se u nás všechno točí. A své životy se snažíme postavit na tom, že tento Ježíš má plná ústa nás! A že nás má především plné srdce. Prostě že je tady úplně, plně a nekonečně PRO nás. Nikdy proti nám. A když říkáme "nás", myslíme tím úplně každého člověka...
Z toho už je jasné, že Ježíše, onoho židovským národem očekávaného "Krista" (řecky "Christos", hebrejsky "Mašíach", což znamená "Pomazaný", "Mesiáš") považujeme za někoho, kdo je v tom s námi až po uši (je "plně člověkem"), Přitom ZÁROVEŇ zcela přesahuje veškerá naše omezení (je "plně Bohem"). Jenom někdo takhle rozkročený mezi nebe a zemi může naplnit nekonečnou lidskou touhu po lásce. A tenhle Ježíš, zvaný Kristus - Mesiáš, má svůj jedinečný příběh, o kterém svědčí čtyři starobylá vyprávění zvaná evangelia.
Ježíš Kristus, životní proměna
To poznání, že Ježíš Kristus je tu zcela pro nás, může naprosto naplnit a z gruntu překopat náš život.
Základní hodnotou naší církve je proto víra v trojjediného Boha, v Boha, který je ve své nejhlubší hlubině věčným "TY", věčným společenstvím lásky, které nám tak důvěřuje, že jeden z tohoto společenství se stal v Ježíši z Nazareta jedním z nás. Tato naše důvěra v Boha odpovídající na Boží důvěru v nás je nesená nadějí v uskutečnění této plnosti láskyplných vztahů v celém lidstvu, ba v celém stvoření, v celém vesmíru. Ovocem této vzájemné důvěry je nakonec činná praktická láska ke každému člověku i k celému živému i neživému stvoření.
Proto také v našem životě a službě toužíme být proniknuti úžasem nad bohatstvím stvoření, úctou k člověku, touhou po hlubokých vztazích a službou životu ve všech jeho formách.
Ježíš Kristus, srdce vyznání víry
Naše víra v Ježíše Krista je neodmyslitelná od víry v láskyplný tanec Boží Trojice – tanec Boha, který sám je láskyplným vztahem. V Boha, který není „podstatným jménem“, ale „slovesem“. Tuto trojiční víru společně s celým křesťanským Božím lidem (tj. v jednotě se všemi křesťanskými církvemi), jehož jsme nedílnou součástí i my katolíci, formálně vyznáváme slovy tzv. Apoštolského vyznání víry (viz také 1. část Katechismu katolické církve):
- věříme v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země;
- věříme v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živé i mrtvé;
- věříme v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.
Zajímá vás víc? Třeba s čím tenhle Ježíš vlastně přišel? Jaké bylo jeho poselství? Co bylo jádrem jeho služby?
Mrkněte se třeba na oddíl Radostná zpráva!
- věříme v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země;
-
2. Ježíš je možná zajímavý, ale církev? aneb VZTAHY
Je-li pro vás Ježíš Kristus zajímavý, pak vás možná bude zajímat i ta partička, kterou kolem sebe během svého pozemského života dal dohromady (říkal jim "učedníci", ale také "přátelé"). A tam, u Ježíšových prvních učedníků a přátel, to všechno, čemu dneska říkáme "církev", začalo. Nebo že by ještě dřív a hlouběji?
Církev jako obraz Trojice
Církev pro nás nezačíná mezilidskými vztahy, ale má svůj pravzor ve stále živém společenství trojjediného Boha, Boha PRO nás (Bůh Otec), Boha VEDLE nás (Bůh Syn, Ježíš Kristus) a Boha UVNITŘ nás (Bůh Duch svatý).
A právě této síti vzájemně provázaných vztahů mezi nebem a zemí a mezi sebou navzájem říkáme "církev" (z řeckého "ek-klesia", tj. "svolání dohromady", či "kyriaké", tj. ta, která patří Pánu - Kyrios).
Církev jako vtělení duchovní cesty
Proto takto chápanou církev nepovažujeme za něco "navíc" k naší osobní duchovní cestě na hlubinu, nebo dokonce něco, co by nám v této cestě překáželo. Církev vnímáme jako něco, co je výrazem, zakořeněním či "vtělením" této autentické duchovní cesty a co zároveň této cestě poskytuje praktické zakotvení v reálných vztazích a zodpovědnostech v tomto světě.
Církev jako výraz vztahovosti lidství
Je i běžnou lidskou zkušeností, že hledáme přátele, vzájemnost, přijetí, pochopení, pomoc druhých. Proto chceme (a potřebujeme) někam patřit. Obvyklá námitka je, že církev - a především její členové - jsou všechno možné, jen ne ti správní a svatí. Ale to věděl i Ježíš, když v Bibli hned o pouhých pět veršů dál poté, co Petrovi řekl "Ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev" (Mt 16,18) říká témuž Petrovi: „Jdi za mne, ty který mi odporuješ! Jsi mi kamenem úrazu!“ (Mt 16,23). Je normální, že nám mnozí členové církve jsou a budou kamenem úrazu, ale zároveň je to znamení, že církev je pestrá a vejde se do ní opravdu každý.
V našich farnostech a společenstvích se (většinou) od Ježíše a v jeho Duchu učíme vzájemně si poskytovat takovýto prostor svobodné vzájemnosti uvnitř osobních vztahů, ve vší jejich křehkosti a zranitelnosti, a být tak církví, jak ji Ježíš (asi) zamýšlel.
Zajímá vás víc? Třeba kde k nějakému takovémuto prostoru vztahů můžete přičuchnout?
Zkuste se mrknout třeba na stránky naší plzeňské diecéze, kde najdete kontakty na všechny vikariáty a farnosti, řeholní komunity, spolky a hnutí, či různé instituce. A při hledání buďte vytrvalí, když nenajdete napoprvé. Církev je mnohem pestřejší, než to na první pohled vypadá. Inspirací pro vás mohou být i některé pravidelné akce v plzeňské diecézi.
-
3. Církev možná ano, ale proč zrovna katolická? aneb STRUKTURA
Možná je vám něco z výše řečeného sympatické. Nebo si říkáte, "no, kéž by to tak bylo". Ale vrtá vám hlavou, co má tohle všechno společného se všemi těmi tituly jako "velebný pán", "důstojný pán", či "monsignore"? S oním striktně hierarchickým systémem, kde na špičce je papež a prostý věřící se svých práv nedomůže? A se všemi těmi dalšími zkostnatělými patriarchálními strukturami a systémy rozhodování? A se všemi těmi barevnými šatečkami a tělocvikem v kostele? Nebo i se vší tou sice nádhernou, ale přeci jen trochu od dnešního života odtažitou krásou církevních staveb či církevního umění? Prostě s tím, co se vám běžně propojí se slovem "katolický"?
Katolicita jako církev pro všechny
Termín "katolická církev", jejíž jsou různé farnosti, komunity, hnutí a společenství v naší plzeňské diecézi součástí, je odvozený od řeckého "katholikos" (od "kata - holos", tj. podle celku), tj. církev "obecná", "všeobecná", "pro všechny"; poslání církve se tak týká všech lidí všech zemí a všech časů. Byla bohužel období, kdy se tato katolicita církve stala charakteristikou spíše rozdělující, než zahrnující, nebo že církev či spíše někteří její představitelé ulpěli na tom, co jsem zmiňoval výše. Avšak nejpozději od II. vatikánského koncilu (1962 - 1965) se naše církev opět vrací k původnějšímu zahrnujícímu pojetí katolicity a postupně se snaží odkládat formy, které jsou dnes už nefunkční či nesrozumitelné.
Vztah k jiným křesťanským společenstvím vyjadřuje II. vatikánský koncil např. ve svém dekretu o ekumenismu Unitatis redintegratio: "Kromě toho mohou existovat mimo viditelné hranice katolické církve některé, ba mnohé a významné prvky a hodnoty, které společně budují a oživují církev: psané Boží slovo, život milosti, víra, naděje a láska i jiné vnitřní dary Ducha svatého a viditelné prvky. Všechny tyto věci, které pocházejí od Krista a k němu vedou, právem patří k jediné Kristově církvi" (UR 3).
Dokonce lze tuto katolicitu otevřít i o krok dál, vůči nekřesťanským náboženstvím, když ve svém dekretu o vztahu k nekřesťanským náboženstvím Nostra aetate tento koncil říká: „Katolická církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování a života, pravidla a nauky. Ačkoli se v mnohém rozcházejí s tím, co ona věří a k věření předkládá, přece jsou nezřídka odrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi“ (NA 2).
Praktická ekumenická spolupráce
Je pro nás velkou radostí, že tato možná příliš vznešeně znějící slova můžeme na mnoha místech v naší diecézi prožívat při všednodenních i svátečních kontaktech, setkáních a příležitostech ke spolupráci s různými křesťanskými společenstvími, která na území naší diecéze a našich farností působí (srov. Ekumenismus, viz např. Plzeňská ekumena, Chebská ekumena apod.). Kontaktů s nekřesťanskými náboženstvími nemáme sice tolik, ale např. skrze různé iniciativy (jako např. Židé a křesťané společně, TOHORA chebské farnosti apod.) jsme navázali osobní kontakty i s bratřími a sestrami ze židovství a rádi bychom je dál rozvíjeli. Naším mottem je jednota v rozmanitosti - hledání praktických způsobů a cest spolupráce a prohlubování vztahů při zachování onoho jedinečného a specifického, co v tom kterém společenství vnímáme jako požehnání.
Hierarchie jako propojení s počátkem
K tomuto všemu pak nevnímáme jako protiklad, ale spíše jako nástroj to, čemu se u nás říká "hierarchie" (z řeckého "hieros-archein", tj. "svaté vládnutí", ale také "hieros-arché", tj. "svatý počátek"). Úkolem jáhnů, kněží a biskupů není v církvi "vládnout", ale zajišťovat, aby církev byla trvale spojena se svým "počátkem", Ježíšem Kristem a jeho radostnou zvěstí. Všechny praktické linie zodpovědnosti pak mají sloužit k tomu, aby církev mohla i v dnešním světě naplňovat své poslání (viz např. formulace poslání chebské farnosti). Role hierarchie je vždy a zásadně služebná - uschopňující - zmocňující. Jáhni, kněží a biskupové mají být služebníky a průvodci všech ostatních věřících, aby ti mohli jako celek být pro širší společnost znamením a nástrojem požehnání, které je Kristem darováno úplně všem lidem bez rozdílu.
Zajímá vás víc? Třeba jak konkrétně se tyto záležitosti projevují ve struktuře konkrétní farnosti či celé diecéze? Či jaký podíl na vedení má pastorační rada farnosti či pastorační rada diecéze?
Mrkněte se např. na stránky chebské farnosti (farnostcheb.cz) do oddílu Základní údaje, nebo se podívejte na strukturu vikariátů a farností, řeholních komunit, spolků a hnutí, či různých institucí v diecézi, případně můžete prozkoumat i organizační strukturu biskupství.
-
4. Jak můžete být součástí církve, která ... ? aneb SELHÁNÍ
Tato otázka je pro mnoho z nás jednou z nejbolavějších. Jak je možné, že ve jménu toho, který hlásal lásku k nepřátelům a který také pro tyto své nepřátelé zemřel na kříži, byli lidé schopni vést křížové výpravy, násilně evangelizovat domorodé obyvatele či provádět teroristické útoky vůči těm, kteří vyznávají jinou víru či patří k jinému národu? Jak je možné, že ve jménu toho, který byl ztělesněním praktické lásky k těm nejposlednějším a nejslabším, byli mnohdy lidé jiných názorů, ženy, lidé jiné pleti nebo jiné sexuální orientace či lidé nějak se vymykající běžným zvyklostem považováni za podřadné, nebezpečné a hodné vyloučení, odsunutí na okraj, či dokonce upálení? Jak je možné, že ve jménu toho, který bral do náruče děti a dával je za příklad důvěry v Boha Otce, byli mnozí z těchto maličkých pod rouškou zbožnosti služebníky církve zmanipulováni, okradeni o lidskou důstojnost a sexuálně zneužiti?
Základní postoj tváří v tvář selháním
Ve světle všech těchto a podobných otázek by bylo nejspíše nejlepší pouze zahanbeně mlčet, nést důsledky těchto hanebností a dělat všechno pro to, aby se takovéto věci nemohly již nikdy opakovat. Pokud k tomuto nebudeme mít odvahu, pak jakákoli slova snažící se vysvětlit historický kontext těchto zvěrstev či vyslovující jakkoli upřímně míněné omluvy budou zbytečná.
Sedm "mea culpa" papeže Jana Pavla II.
Při veškeré bolesti, která z těchto historických i nedávných situací v nás zůstává, mám také radost, že něco z toho se již po mnoho let v naší církvi krok za krokem děje. Např. papež Jan Pavel II. na přelomu tisíciletí vyhlásil Sedm "mea culpa" (12. března 2000), ve kterých vyznal vinu těch, kdo v církvi:
(1) odporovali vyznání víry a svatému evangeliu,
(2) připustili metody nesnášenlivosti ve službě pravdě,
(3) narušili jednotu Kristova těla a zranili bratrskou lásku,
(4) způsobili utrpení synům a dcerám izraelského národa, národa Smlouvy,
(5) nechali se vést pýchou a nenávistí, touhou ovládat druhé a nepřátelstvím vůči příslušníkům jiných náboženství a slabších společenských skupin, např. vůči migrantům či Romům,
(6) zraňovali lidskou důstojnost druhých, porušovali jejich práva, či ponižovali a vytlačovali na okraj ženy, či diskriminovali na základě barvy pleti či rasy,
(7) zneužívali nezletilé, marginalizovali chudé, zabíjeli nenarozené děti v lůně matky, či nerozpoznali Krista v hladovějících, žíznících, nahých, pronásledovaných a vězněných.
Praktické kroky k nápravě
Postupně jsou v církvi přijímána konkrétní opatření, která v těchto a dalších oblastech vytvářejí v církvi prostor transparentní spoluzodpovědnosti, do které jsou postupně vtahováni všichni věřící a vyváří se tak prostor, kde pro podobná zneužití duchovní moci není již tolik místa.
Velký kus cesty, zvláště v oblasti vztahů k ženám, příslušníkům židovského národa a náboženství, migrantům a uprchlíkům, lidem jiné sexuální orientace, rozvedeným a znovu sezdaným, a především v oblasti ochrany před zneužíváním moci, svědomí a sexuálního zneužívání, církev ušla v posledních letech pod vedením papeže Františka.
Mnohá z vyřčených slov pokání ještě čekají na praktickou nápravu, projasnění struktur a nové návyky ve všednodenním životě. Avšak nelze čekat, až to udělá někdo za nás. A rádi bychom k tomuto procesu přizvali i vás, abyste nám - ať už zvenčí, či zevnitř našich farností či komunit - v tomto procesu obnovy pomohli.
Zajímá vás víc? Zvláště v dnešní době citlivá oblast zneužívání moci, zneužívání svědomí a zneužívání sexuálního? Případně postoj církve k situaci lidí po rozvodu Podívejte se na oddíl Zneužívání v církvi.
Pokud vaše původní církevní manželství ztroskotalo a vy žijete v novém civilním manželství, mrkněte se na diecézní pastorační směrnice o možnosti služby pastoračního doprovázení s případnou možností slavení svátostí v této situaci na Milosrdenství pro rozvedené (diecézní směrnice).
Některé odpovědi na otázky týkající se dějin církve a výhrad k církvi najdete ZDE.
-
5. Nabízíte něco pro můj osobní růst? aneb SPIRITUALITA
Ano, pokoušíme se. Vždyť křesťanství je cesta. Pohyb. Proměna. Radikální transformace postupně pronikající naše nitro i naše vztahy. Na této cestě nejsme sami. Otevíráme se radikálnímu přijetí ze strany toho, který je sám Cestou. Putujeme spolu s druhými. Všechno ostatní, s čím se v křesťanství setkáváme, je buď podporou pro tuto cestu, nebo jejím ovocem.
Co tedy v této oblasti v naší církvi nabízíme konkrétně? To je velmi rozmanité a záleží na konkrétním společenství či farnosti (viz vikariáty a farnosti, řeholní komunity, spolky a hnutí, instituce naší diecéze).
Tady na Agasovinách vám mohou v orientaci pomoci např. oddíly Radostná zpráva, Skeptici vítáni, Doprovázení, Kontemplace, EkoKonverze, Pavlovy listy, Tříbarevný kompas, Synodalita, Meditační zahrada, Mobilní aplikace či Užitečné odkazy.
-
6. Co dalšího od vás mohu očekávat? aneb SLUŽBY
Kromě nabídky služeb v oblasti spirituality a bohoslužeb, na které jsem poukázal v předchozím oddíle, považuji za základní službu naší církve vytváření prostoru pro naslouchání a přijetí (viz např. Naslouchání a přijetí v chebské farnosti, z čehož se pak odvíjejí víceré služby zaměřené např. na Podporu v nesnázích, různé Poradenské služby, služby související s Umíráním a pohřbem, Společenská diakonie apod.). Pro ty, jejichž církevní manželství ztroskotalo a a žijí v novém civilním manželství je v plzeňské diecézi nabízena služba doprovázení s otevřeností ke slavení svátostí i v této situaci zvaná Milosrdenství pro rozvedené.
V plzeňské diecézi také můžete využít pohostinnost různých rekreačních a pastoračních center, inspirovat se či se ztišit v Katedrále sv. Bartoloměje, případně v jednom z mnoha dalších kostelů a kaplí na území diecéze (viz také možnosti církevní turistiky v plzeňské diecézi).
Pokud z jakýchkoli důvodů máte potřebu se s námi spojit spíše na dálku, virtuálně, jsou vám k dispozici některé on-line služby, jako např. Audio (nahrávky kázání) či Download (texty ke stažení) na tomto blogu. Podobné služby najdete i v nabídce některých farností v naší diecézi (viz např. chebské On-line služby jako např. audio či videonahrávky bohoslužeb, kázání či katechezí, fotogalerie, případně i živé přenosy, zvláště pak Živé přenosy a nahrávky), případně v sekci Užitečné odkazy.
Zajímá vás víc? Třeba kde najdete další nabídku různých pastoračních či diakonických služeb?
Zkuste se mrknout třeba na stránky naší plzeňské diecéze, kde najdete kontakty na všechny vikariáty a farnosti, řeholní komunity, spolky a hnutí, či různé instituce.
Můžete se také podívat na pár tipů na křesťanské poradny či non-stop duchovní službu nemocným v Plzni.
Můžete se také mrknout na web bohosluzby.cirkev.cz, kde najdete přehled katolických bohoslužeb v celé ČR. Možnosti zpovědní služby v Plzni najdete ZDE.
Duchovní inspirací může pro vás také být např. církevní a duchovní hudba v diecézi, či nabídka vyučování náboženství či katecheze pro děti i dospělé.
-
7. O co vám tedy jde a jak chápete své poslání? aneb IDENTITA
To je velmi rozmanité, záleží farnost od farnosti, společenství od společenství. Obecně lze říci, že katolické farnosti jsou společenstvími katolických křesťanů, kteří chtějí v Kristově Duchu, na biskupem svěřeném území, pod vedením faráře a ve spolupráci se všemi lidmi dobré vůle ŽÍT ŽIVOT SLOUŽÍCÍ ŽIVOTU (viz např. poslání chebské farnosti), tj. žít z Kristovy radostné zvěsti a sloužit jejímu šíření ve službě všem lidem, zvláště těm nejpotřebnějším.
Poeticky to před lety vyjádřil jeden z chebských farníků tak hezky, že tuto formulaci chebská farnost přijala jako vyjádření jejího dlouhodobého poslání (a já se se s tím ztotožňuji):
ŽÍT S TĚMI ZDE A S TĚMI TAM.
BÝT LÁSKOU DNEŠKU, ZÍTŘKU NADĚJÍ.
ŽÍT TÍM, CO ŽIJE. A TO, CO UMÍRÁ,
PROVÁZET K SMRTI, CO ŽIVOT OTVÍRÁ.Plzeňská diecéze pak má své poslání zformulované takto: "Vše děláme natolik, nakolik to vede k tomu, aby se konkrétní lidé setkali s živým Bohem" (podrobněji viz článek Mise plzeňské diecéze stojí na čtyřech pilířích a Biskup Tomáš zaktualizoval misi diecéze).
Zajímá vás, jak chápeme teologickou, praktickou a personální identitu a poslání naší církve, plzeňské diecéze a jejích farností či komunit? Mrkněte se např. na web chebské farnosti, kde v oddíle Identita farnosti najdete jeden z příkladů formulace tohoto poslání.
Poslání a pastorační vizi plzeňské diecéze najdete ZDE, aktualizovanou pak ZDE.
Nebo se chcete seznámit se jednotlivými farnostmi a společenstvími v diecézi? Pak se zkuste mrknout na stránky plzeňské diecéze, kde najdete kontakty na všechny vikariáty a farnosti, řeholní komunity, spolky a hnutí, či různé instituce.
-
8. Mohu se i já nějak zapojit? aneb SPOLUPRÁCE
Jsme přesvědčeni, že křesťanství bez spolupráce mezi křesťany a všemi lidmi dobré vůle není plným křesťanstvím.
Pokud byste se i vy chtěli zapojit do některých služeb či projektů našich farností či dalších služeb v diecézi a přinášet do nich něco z vašeho jedinečného způsobu, jak být v tomto světe pro druhé, mohou vám pomoci některé z níže uvedených odkazů. Pro zapojení se do některé ze služeb v různých farnostech, hnutích, společenstvích či aktivitách není třeba se zcela ztotožnit s konkrétním posláním diecéze (viz mise plzeňské diecéze), ale přeci jen je dobré vědět, že přibližně tímto směrem naše církevní společenství touží růst.
Jakými způsoby se můžete na takovémto poslání diecéze podílet?
Zkuste se mrknout třeba na stránky naší plzeňské diecéze, kde najdete kontakty na všechny vikariáty a farnosti, řeholní komunity, spolky a hnutí, či různé instituce, na kterých pak hledejte různé možnosti zapojení se (jako např. oddíl Chci spolupracovat na webu chebské farnosti).
-
9. Co děláte s těmi miliony z restitucí? aneb EKONOMIKA
Tzv. "církevní restituce" (čili částečná materiální a finanční náhrada původního církevního majetku) byl proces náročný, proces složitý, proces kontroverzní, proces, s jehož praktickým provedením či konkrétními parametry ne každý v církvi souhlasil a dodnes jsou na něj i u nás v diecézi různé názory (více viz např. ZDE, případně na stránkách sluzbaverejnosti.cz). S odstupem času je už však jasné, že pokud se zohlední jak zdroje, které byly takto znovuzískány, tak zdroje, které jsou v přechodném období každoročně menší a menší, a pokud se k tomu přičte nezkušenost naší české církve ve správě majetku a investicích, stejně jako stále menší ochota dotovat církev u těch, kdo rozhodují o přidělení různých grantů a dotací, celková úroveň materiálního zabezpečení naší církve bude v nejbližších letech klesat.
Extrémní zátěží jsou často budovy, které pro vlastní účely nepotřebujeme, ale přesto jsme povinni se o ně jakožto o historické kulturní dědictví starat (např. v Chebu je toho zářným příkladem jak kostel sv. Václava, který tamní farnost již několik let pro vlastní účely nevyužívá a řeckokatolická obec, která si jej pronajímá jednou týdně na bohoslužby je jí schopná platit tak třicetinu nákladů, které tento kostel vyžaduje pro svůj provoz; dalším chebským příkladem je chrám sv. Mikuláše a Alžběty, který sice po částečné rekonstrukci pro farnost každoročně něco vydělá, ale který momentálně vyžaduje generální opravu břidlicové střechy nad hlavní lodí za cca 20 mil. Kč (viz Střecha chrámu sv. Mikuláše).
V naší církvi nám velmi leží na srdci, aby hospodaření s majetkem a financemi farností i diecéze jako celku bylo průhledné a jednou z jasně rozpoznatelných známek církve, která „má poklad v nebi“: „církve svědčící“, „církve chudé“ a „církve pro chudé“. Proto se také v některých farnostech snažíme rozvíjet projekty jako je Evangelijní správcovství, Finanční solidarita či Chci být dárcem, z jejichž prezentace se můžete z této oblasti dozvědět více. Budeme rádi, když se do spoluzodpovědnosti za společné poslání celé diecéze i v této finanční oblasti zapojíte i vy (viz např. oddíl Chci pomoci na diecézním webu, oddíl Chci být dárcem na webu chebské farnosti, či podobné oddíly na webech jednotlivých farností).
Výroční zprávy a ročenky plzeňské diecéze naleznete ZDE, diecézní charity pak ZDE.
Samostatnou stránku o možnostech podpory aktivit v plzeňské diecézi najdete ZDE.
Mrkněte také na stránky velmi zajímavého projektu Společnost a církev v procesu restitucí církevního majetku: Podpora participace.
Viz také článek Církve a stát: desatero mýtů a fakta
-
10. Kde najdu další inspiraci či pomoc? aneb ROZCESTNÍK
Pokud nemůžete stále najít to, co hledáte, můžete použít symbol lupy vpravo nahoře, který pro vás otevře vyhledávací aplikaci, kam se můžete pokusit zadat téma, které vám leží na srdci, a to ať už na tomto mém osobním blogu (agas.cz), nebo na stránkách plzeňské diecéze (bip.cz).
Třeba zde ovšem to, co hledáte, opravdu nenajdete. Můžete pak zkusit jiné, specializovanější weby. Odkazy na některé z nich proto najdete v oddíle Užitečné odkazy.
Některé odpovědi na otázky o církvi a společenství křesťanů najdete také ZDE.
Stále jste nenašli odpověď na svoje otázky?Možná vám může pomoci série podnětů na téma Co dělat, když... z webu plzeňské diecéze.Najdete zde rady, co dělat, když(1) chcete nechat pokřtít dítě, když(2) se chcete vzít v kostele, když(3) zařizujete církevní pohřeb, když(4) se ostýcháte vstoupit do kostela, když(5) se zajímáte o křesťanství, když(6) jste dospělí, a chcete se nechat pokřtít, když(7) hledáte svoje povolání a místo v životě, když(8) vám ublížil někdo z církve...Pokud prožíváte nějakou bolest způsobenou vašimi blízkými, možná pomůže rozcestník Když nás trápí někdo blízký.Pokud jste zažili bolest z rozpadu vašeho svátostného manželství a hledáte pastorační podporu v životě ze svátostí v novém civilním manželství, mrkněte na diecézní službu doprovázení Milosrdenství pro rozvedené.Můžete se také mrknout na web vira.cz, který nabízí katalog Otázek a odpovědí.