Asi to už víte z jiných zdrojů,
ale dovoluji si i zde informovat o tom,
že můj táta, Luboš Hruška,
v noci na sobotu 30. června 2007
dobojoval svůj dobrý boj
a dovršil svůj pozemský život.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří mě poslední týdny, kdy jsem tátu doprovázel v jeho umírání, podporovali, ať už svoji modlitbou, povzbuzením, či prostě porozuměním, když jsem na ně neměl tolik času, kolik by třeba potřebovali.
Pokud by vám to vyšlo, jste zváni na slavnost posledního rozloučení, která začíná v pondělí 9. 7. v 15 hodin v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje a bude jí předsedat náš biskup František.
Další podrobnosti o tátovi z jiných zdrojů pak najdete např. ZDE (Pastorace.cz), ZDE (Christnet.cz) nebo ZDE (Wikipedie.cz). Reportáž Plzeňského deníku z tátova pohřbu najdete ZDE. Epizodu o Luboši Hruškovi (27 min.) ze série televizních reportáží Terezy Brdečkové Ještě jsem tady, kterou Česká televize opakovala v den jeho pohřbu 9. 7. 2007, si můžete přehrát ZDE.
Poselství tátova života vtělené do Meditační zahrady v Plzni lze podle mého názoru vyjádřit takto:
1. Nikdy nezapomeňte na to, co dovedl udělat člověk člověku, Čech Čechovi, bratr bratrovi, v „civilizované" Evropě konce 20. století! Seznámení se nových generací s hrůzami komunistické totality je důležité k tomu, aby se takováto zvěrstva už nikdy nemohla opakovat.
2. Prožití totalitních zvěrstev na vlastní kůži a jejich „preventivní" připomínání dalším generacím nemusí a nemá vést k nenávisti, zahořklosti či pasivitě, ale spíše k tvůrčímu rozvoji života. Tento rozvoj života však (kromě jasného pojmenování, případně i potrestání viny) není možný bez odpuštění, které je dovršením cesty do svobody.
3. Sílu k takovémuto postoji spojení radikální kritiky veškeré totality s radikální ochotou k odpuštění lze čerpat především z láskyplných a věrných rodinných vztahů a z křesťanského společenství víry, naděje a lásky.