Na dně i té nejsmutnější písně

Delší verze úvodníku do diecézního věstníku Acta curiae episcopalis pilsnensis (listopad 2022) se sdílením zkušeností z naslouchání na "okrajích" diecéze.

Na dně i té nejsmutnější písně

Moji milí,

ve svém úvodníku k prázdninovému ACEPu jsem vyjádřil svoji touhu naslouchat vašim hlasům i z těch nejméně viditelných končin či služeb naší diecéze. Proto děkuji za ty z vás, kdo jste se ozvali, i za příležitost začít navštěvovat své spolubratry kněze ve farnostech. Zatím se mi to podařilo jen v některých z nejjižněji, nejseverněji a nejzápadněji položených farností naší diecéze a v některých farnostech v Plzni, ale už z těchto několika setkání jsem měl velkou radost.

Téměř všude „v terénu“ jsem cítil velkou, pro některé až nesnesitelnou únavu z oné „dlouhé cesty neznámou krajinou“, o které jsem se zmiňoval minule, někde spojenou se zklamáním z menšícího se počtu lidí v kostele, jinde s překvapením z toho, jak náročná je někdy pastorační spolupráce s druhými, jinde zas s pocitem osamělosti, zapomenutosti či nepochopení ze strany biskupství. Na druhou stranu při stejných setkáních často zaznívala také slova svědčící o ochotě jít dál, o odvaze hledat nové cesty i o naději, že ve společenství s druhými a s Kristem to bude zvládnutelné.

Podobnou ochotu, odvahu a naději jsem vnímal i při dalších setkáních, např. chrámových sborů v Boru, ekonomických rad v Liticích, pastoračních spolupracovníků a spolupracovnic na biskupství, stálých jáhnů, či diecézní pastorační rady, nebo při menších neformálních setkáních s komunitami sester saleziánek ve Skvrňanech, františkánek ve Strážově, či s komunitou Noe v Holostřevech, ale také se zaměstnanci biskupství při pondělních mších v katedrále či obyvateli našeho „kláštera“ při ranních mších na Františkánské.

Za sdílení obojího, břemen i naděje, všem moc děkuji. I nadále se budu snažit takto vyjíždět a navštěvovat kolegy, farnosti či další skupiny v diecézi. Někam si cestu naplánuji a ozvu se, odjinud se ale můžete ozvat i vy sami a pozvat mě při nějaké pro vás zajímavé příležitosti, nebo „jen tak“. A i když třeba nebudu schopný všem pozváním hned vyjít vstříc, pomůže mi to v hledání, kam bych měl v nejbližší době napřít své naslouchání vašim radostem a starostem.

Jako refrén mi z těchto dosavadních setkání zaznívají především tři témata:

potřeba osobního kontaktu, naslouchání, porozumění a osobní podpory;
potřeba podpory a inspirace nejen v ekonomické, ale především v pastorační oblasti;
potřeba odbřemenění od zátěže spojené s administrativou a správou majetku.

Sám v těchto oblastech budu hledat cesty, stejně tak budu rád i za vaše konkrétní podněty. Někdy stačí třeba i jenom nepatrné cinknutí. Možná, zvláště teď, v blížící se adventní době a v dnešní době plné bezradnosti a absurdity, potřebujeme především se ztišit… a čekat…

Petr Hruška
generální vikář
plzeňské diecéze

Zdroj: bip.cz / Jan Skácel: Poezie