Úvodník k oběžníku plzeňské diecéze ACEP 9 / 2023

Moji milí,

ve svém úvodníku ke květnovému ACEPu jsem povzbuzoval ke sdílení nejen problémů, se kterými se naše diecéze potýká, ale také radostí, které na společné cestě můžeme prožívat. Zaměřením se na to dobré, co mezi námi roste, nechceme utíkat od potřeby léčit bolesti či řešit průšvihy, do kterých se na této cestě dostáváme. A že je jich požehnaně. Jde spíše o objevování pšenice uprostřed plevele. Můžeme se pak soustředit na to nejdůležitější: na život v Tom, s Tím a skrze Toho, kdo je naším Životem. A právě tento postoj otevírající nás znovu a znovu zkušenosti vzkříšeného Krista v nás, nám pomůže zvládat nemoci a řešit průšvihy.

A tak se s vámi chci také podělit o své tři „letní radosti“:

  • Na svém putování po severních horách naší vlasti jsem prožíval tak širokou a intenzivní vděčnost, že jsem si tento třítýdenní trek sám pro sebe nazval „Horami vděčnosti“. Došlo mi víc než kdy jindy, jak moc jsem rád za to, že mohu žít a sloužit právě tady, na tom našem „divokém Západě“, v plzeňské diecézi.
  • Poté, co jsem se vrátil z dovolené a trochu se zas domestikoval, jsem další dávku vděčnosti prožil na diecézní pouti v Teplé, kde jsem se mohl dotknout pestrého, radostného a do nejisté budoucnosti s důvěrou společně směřujícího společenství naší místní církve. Církve která, jak mi kdosi nedávno napsal, žije „na okraji nitra“.  
  • Třetí letní radostí je pak pro mě to, že i po návratu do běžného pracovního provozu se znovu a znovu uprostřed řešení často náročných a někdy i velmi bolestivých a křehkých situací setkávám s lidmi, kteří jsou pro mě povzbuzením v důvěře, vytrvalosti a odvaze jít s vlastní kůží na trh a být tady pro druhé.

Když jsme v Teplé při ohlášení Tomášova záměru svolat diecézní synodu zpívali „osvoboď nás pravdou, obnov tvář země“, věděl jsem, že ona pravda, která osvobozuje, je nejen odvážným a nutným přijetím naší všední reality – takové, jaká skutečně je. Ale že tato pravda je zároveň i hluboce osvobozujícím vědomím reality ukřižovaného a vzkříšeného Krista v nás – takového, jaký skutečně je. Tady a teď. Pro nás. Na společné cestě.

Díky vám za všechno.  

Petr Hruška