Úvodník k oběžníku plzeňské diecéze ACEP 12 / 2023
Moji milí,
blíží se Vánoce, a tak se sluší asi i zde popřát Šťastné a veselé. Ale přiznám se, že tohle nějak neumím. Obávám se frází, a pak raději neřeknu nic. Už léta nepíšu téměř žádná vánoční přání. A vím, že bych měl. A že by to některé potěšilo. A já přesto mlčím…
Možná i proto, že onen velký příběh očekávání a slavení Narození je už sám o sobě plný malých příběhů obyčejných lidí, které mluví samy za sebe. Spolu s Marií nás vedou k úžasu nad důstojností každé ženy, včetně nečekaně těhotných, svobodných matek, žen plných strachu o vlastní dítě, žen zápasících o přijetí nového života. Spolu s Josefem ke starostlivosti o ty, kdo utíkají před nebezpečím do cizích zemí, respektu k obyčejné manuální práci a k pochopení pro všechny možné a nemožné pochybnosti a otázky. Herodovo zabíjení nevinných kluků nás propojí s nesmyslným utrpením dnešních dětí v Izraeli, Palestině, na Ukrajině a na mnoha dalších místech naší země, kde se válčí. Příběh mudrců z Východu snad povzbudí k vytrvalosti v cestě za Hvězdou a k respektu k jiným cestám, než je ta naše. A co pak ten nejdůležitější okamžik celých Vánoc? Ten sám v nočním tichu Narození i naší neschopnosti vyslovit vánoční přání křičí do dnešního světa plného absurdit: Bůh ti důvěřuje a dává ti do náruče své Dítě…
Mottem diecéze pro rok 2024 je citát z první kapitoly Janova evangelia „Mistře, kde bydlíš?“ „Pojďte a uvidíte!“ (Jan 1,38n). Bude nás provázet i celou první etapou diecézní synody. A tak se přeci jen pokusím: Moc bych si přál, abychom tuto otázku měli odvahu Kristu klást i uprostřed toho podivného chlívku dnešního světa. A i při té naší některými tak očekávané, jiným zas tak obávané diecézní synodě se tak mohli zaměřit především na to, kde všude uprostřed naší konkrétní reality „bydlí“ Ježíš – na stopy žehnající Kristovy přítomnosti v tom, co se daří a co volá po rozvinutí, ale i v tom, co je bolavé, problematické a na první pohled beznadějné…
Tak Šťastné a veselé!
Petr Hruška
