Synoda kulatých stolů
O diecézní synodě se Zuzkou Láškovou a Vlastou Kadlecem
Formaci synodních delegátů a delegátek mají během diecézní synody na starosti Zuzana Lášková a Vlastimil Kadlec. Co jejich role obnáší? To ze dozvíte z rozhovoru zveřejněním v cyklu Ptáme se členů synodní rady ve Zpravodaji plzeňské diecéze 3/24.
Co pro vás osobně znamená diecézní synoda a kam by nás měla dovést?
Vlasta: Pro mě v současnosti znamená hlavně hodně práce navíc. Ale je to příležitost, za kterou jsem vděčný, protože už samotná spolupráce v týmu je pro mě takovou osobní synodou, kdy se učím synodně přemýšlet, synodně jednat a kde se na vlastní kůži snažíme dělat to, co chceme předávat všem účastníkům synody: naslouchat si a umět také někdy upozaďovat svoje přesvědčení. Určitě v hlavě nemáme nějaké konkrétní výsledky, k nimž bychom měli dojít. Synoda byla samozřejmě vyhlášena s určitým záměrem, ale jak se pak konkrétně uskuteční, to je otázka společné cesty nás všech. Navíc doufám, že nám tu cestu Duch svatý pěkně zamotá a dovede nás k nějakému překvapení.
Zuzka: Taky myslím, že pustit na chvilku kormidlo a nechat řídit Ducha svatého nás může dovést úplně jinam, než si myslíme, ale o to víc se na to těším a jsem fakt napjatá. Pro mě je synoda asi hlavně takové šťouchnutí přiznat se k tomu, že to, jak církev vypadá, jak funguje a jak se v ní druzí cítí, je i moje zodpovědnost. Moc doufám, že nás synoda dovede k vděčnosti za to, co všechno máme, a naučí nás vnímat různorodost jako bohatství, ne jako překážku.
Váš úkol je formace delegátů, co konkrétně si pod tím máme představit?
Naším úkolem je především předat delegátům všechny podstatné informace a snad i nějaké dovednosti týkající se hlavně základních principů synody, konkrétních synodních jednání a metody rozhovoru v Duchu. Co ale vnímáme jako neméně důležité, je se navzájem povzbuzovat k vytváření společenství mezi námi. Oba máme osobní zkušenost toho, že to, co nás dokáže nejvíce zformovat, posunout dopředu, nastavit zrcadlo, proměnit i obrátit, je společenství.
Máme před očima hodně inspirující fotku ze zasedání synody o synodalitě v Římě, kde jsou po celé aule Pavla VI. rozmístěny kulaté stoly, u nichž po menších skupinkách sedí laici, kněží, ženy, kardinálové… a diskutují spolu. Nikdo pak po prvním generálním shromáždění nemluvil o strhujících výsledcích hovorů, ale o svědectví tohoto naslouchajícího a různorodého společenství. Taky chceme po očku hlídat, aby naše setkání nebyla pro delegáty jen dalším zatěžujícím úkolem, ale aby je společná práce bavila a dělala jim radost.
S čím se na vás mohou delegáti obrátit? Je reálné ke každému přistupovat individuálně?
Mohou se na nás obrátit snad s čímkoliv, co se synody týká, ale je třeba říct, že tu pro ně nejsme jen my dva, ale celý synodní tým a další členové synodní rady. Také existuje synodní mail [email protected], z něhož na došlé dotazy odpoví vždy ten nejpovolanější. Počet delegátů je opravdu veliký, ale věříme, že se v této mase neztratíme jako osoby a že i naše vztahy a rozhovory budou co nejosobnější. A jak už jsme zmínili, věříme v to, že formovat se budeme hlavně navzájem a spolu.
