Andrej Tarkovskij: Solaris

SSSR, 1972, 160 min. + 10 min. přestávka

v ruském znění s titulky

Po předchozím Tarkovského filmu Stalker (natočeném ovšem o sedm let později) vám náš filmový klub nachystal další lahůdku ze zlatého fondu světové kinematografie, film Solaris od téhož režiséra, považovaný za jeho nejúspěšnější dílo. Film byl natočen na motivy stejnojmenného románu Stanislawa Lema a získal Zvláštní cenu kritiky na MFF v Cannes 1972, Cenu ekumenické poroty a nominaci na Zlatou palmu (recenze ZDE či ZDE).

Pokud byl někdo z diváků Stalkera zaskočen vleklým dějem a zasněnou atmosférou s poměrně náročnou podprahovou symbolikou, u Solarisu se nudy rozhodně obávat nemusí. V tomto případě jde totiž o filozoficky laděnou sci-fi, kde si přijdou na své jak ti, kdo si vystačí s dramatickým dějovým napětím, vizuálními efekty či nenadálými zvraty, tak ti, kteří na sebe „mezi řádky" nechají působit hluboké filozofické otázky a spolu s Tarkovským chtějí film pojmout jako podobenství o způsobech a hranicích lidského poznání, odpovědnosti za lidské činy, komplexnosti lidského prožívání, tíži lidské existence, možnosti rozlišit druhého člověka od vlastních představ o něm či o interakci člověka s prostředím, prostě nejobecněji o všem, co dělá člověka člověkem. Umístění děje do vesmíru a do budoucnosti je možno chápat tak, že odhalení tajemství těch nejvzdálenějších planet je stejně obtížné jako pochopení sebe sama a že hranice poznání leží vně i uvnitř člověka.

Film se odehrává v blíže neurčené budoucnosti a líčí příběh kosmonautů kroužících na vesmírné stanici kolem záhadné planety Solaris, jež představuje dosud neznámou formu vědomí - je totiž schopna zhmotňovat lidská přání, představy i vzpomínky. Působením záhadné plazmy se vědci setkávají s vlastní minulostí a jejich utajované představy a vzpomínky je tváří v tvář mimozemské civilizaci vyzývají k vyrovnání se s vlastní kulturou, vlastní minulostí, vlastní touhou i vlastním „já". Vědci najednou s úžasem zjišťují, že to nejsou oni, kdo zkoumají Solaris, ale že Solaris zkoumá je. Ušetřen není ani psycholog, jenž byl vyslán celý podivný případ vyšetřit: setkává se s přízrakem své zemřelé ženy, kterou nesmírně miloval. Uvnitř tohoto dějového rámce se tak, ponořeny do nesmírně krásných i ohromně drsných kontrastů, spojují napínavý děj, filozofická hloubka a emocionální křehkost.

Těšíme se na všechny, kteří pozvání přijmete, ať už ze zvědavosti, potřeby doplnit si „základní filmové vzdělání" či jako možnost vystavit se na začátku postní doby intenzivním otázkám po smyslu lidského života, poznání a lásky.

Petr Hruška

Související texty:

Další filmy od Andreje Tarkovského: