Paul T. Anderson: Magnolia aneb Teorie chaosu

Scénář a režie: Paul Thomas Anderson
Drama, USA 1999, 188 min. v anglickém znění s titulky
Hrají: John C. Reilly, Tom Cruise, Julianne Moore,
Philip Baker Hall, Philip Seymour Hoffman,
Melora Walters, William H. Macy, Jason Robards a j.

Magnolia. Byla to láska na první pohled. A přeci tak jiná, než můj milovaný Tarkovskij (Stalker, Solaris) či jím se inspirující Zvyagincev (Návrat), o jejichž filmy jsme se s vámi v klubu již podělili. Paul T. Anderson (Až na krev, 2007; Opilí láskou, 2002; Hříšné boogie, 1997) ve svém filmu Magnolia představuje radikálně odlišný tvůrčí přístup než zmíněná spíše meditativní, střízlivá a do hloubky ponořená díla.

Anderson pracuje se zcela opačnými prostředky než Tarkovskij: spíše než střízlivost nás čeká přebujelost ve všech směrech; místo jedné či dvou hlavních postav se jich na nás vrhne hned devět (k orientaci vám může pomoci názorné PDF se znázorněním sítě vztahů hlavních postav); jedna záplava ostrých (ba často i velmi sprostých) slov se střídá s další a další... (slovo "fuck" je ve filmu použito 190 krát). Již od prvních záběrů nás čeká šíleně rychlý spád (ve kterém jsou, jak vyjadřuje úvodní píseň One - viz český text v PDF - všichni šíleně osamělí), který se zklidní až po dvou a půl hodinách, aby se pak film mohl vrhnout do svého kataklyzmatického finále. Divák je pak, spolu s většinou postav, vržen někam, co na mě osobně působilo jako práh cesty do nové svobody, práh naděje, práh života, kde "všechno je možné" (časem třeba i hluboká proměna a uzdravení onoho doposud hluboce chaotického života).

Magnolia nepracuje s onou prvoplánovou (i když v tomto případě i mně fascinující) křesťanskou symbolikou filmu Most, který jsme promítali na Velký pátek (a který, co se týče výrazových prostředků i délky, je pravým opakem Magnolie). Avšak její (postupně jako mozaika se skládající) poselství ukazuje možná stejným směrem: uprostřed chaosu, bolesti, sprostoty, zoufalství a všech možných druhů destruktivního otroctví dnešních dnů existuje "něco", co tento chaos pomaličku ale jistě rozplétá směrem k naději. Nevím, jestli toto bylo úmyslem režiséra, ale na mně osobně takto film působí.

Tímto "něčím" mohou být třeba ony malé, ale vytrvalé a obětavé krůčky, které ostatním "připravují cestu" do svobody jako např. ošetřovatel Phil. Nebo ono klíčové "přiznání si" vlastního sobectví či slabosti, ke kterému většina z postav dříve či později dozraje (viz centrální píseň Wise Up - český text v PDF). Či snad postoje podobné oné odvaze postavit se zneužívání dospělými, kterou projevil "geniální chlapec" Stanley tváří v tvář zotročujícímu systému televizní soutěže a manipulaci svého táty. Možná lze toto "něco" zachytit i v mlčenlivém a nyní již smířeném pohledu očí ještě před chvilkou nenávidějícího a za chlapáckou masku se schovávajícího syna do očí právě umírajícího otce. Nebo v postojích podobných zemité odvaze strážníka Jima, který byl schopný bezpodmínečným přijetím "zachránit" v dětství zneužívanou a na drogách nyní závislou dívku Claudii a vyloudit na její tváři jediný a kratičký, ale přesto hluboký úsměv plný naděje, který bude jako závěrečný záběr celého filmu věnován samotnému divákovi (viz závěrečná píseň Save Me - český text v PDF a závěrečná scéna).

Nakonec lze snad toto "něco" také chápat jako hlubší a neprobádatelné Boží vedení, ve filmu možná naznačené např. třemi vstupními příběhy (majícími v divákovi povzbudit důvěru v to, že se "podivné věci" dějí na každém kroku) a šokujícím deštěm žab ke konci filmu, na který režisér od počátku filmu znovu a znovu odkazuje (umístěním šifry 82 či přímo Exodus 8,2 na všech možných i nemožných - více než 50 - místech včetně tří vstupních epizod):

"Pokud se zdráháš je propustit, dávej pozor: chystám se zasáhnout celý tvůj kraj žábami" (Exodus 8,2 podle kralického číslování; Exodus 7,27 podle Českého ekumenického překladu).

V tomto světle by pak bylo možné celý film chápat jako jedno velké podobenství o možnosti vytržení z otroctví zraňující minulosti a postavení na práh nové svobody: Jak smíření s otcem ovlivní Jackův machistický postoj k ženám? Budou Jim a Claudia schopni stavět na darovaném počátku? Najde Jimmy odvahu uznat, že Claudii zneužíval, a dojde tak také smíření? Vytrvá Stanley ve svém zdravém vzdoru a pomůže tak svému otci být na něj "hodnější"? Nalezne Donnie způsob, jak rozdávat a přijímat lásku?

Ať už tak či onak, nejdůležitější otázky jsou pak podle mého tyto:

Nelekne se divák onoho chaosu Magnolie? Bude ochotný si přiznat, že podobný chaos se často odehrává i kolem něj či v něm samotném? A především: Zahlédne divák uprostřed tohoto ohromného chaosu i onen jedinečný závěrečný Claudiin úsměv určený právě pro něj osobně, onen jedinečný paprsek naděje (či bolavou výzvu k pokání) uprostřed jeho vlastního "egyptského" otroctví (či otrokářství)?

Petr Hruška

Videa a překladové pomůcky k porozumění filmu:
Další informace a komentáře k filmu: