Wim Wenders: Nebe nad Berlínem

Scénář a režie: Wim Wenders

Německo-Francie 1987; 122 minut

Německé znění s českými titulky

 

Děj tohoto neobyčejného snímku se odehrává v Berlíně. Byl natočen koncem osmdesátých let režisérem Wimem Wendersem, který si sám napsal scénář a byl rovněž spolu s Anatolem Daumanem producentem.

Příběh vám bude jistě velmi povědomý. Jde totiž o předchůdce pozdějšího hollywoodského romantického 'trháku' Město andělů (v hlavní roli s Meg Ryan). Porovnávat můžete například se 'syrovější' filmovou verzí snímku Brutální Nikita a její 'lehčí' seriálovou formou. Srovnatelný je i Wellsův Občan Kane s pozdějším obdobným snímkem Lid versus Larry Flynt od Miloše Formana.

Nebe nad Berlínem patří mezi filmovou klasiku. Snímek je určen filmovým labužníkům. Pokud nemáte rádi věci, u nichž musíte 'myslet', raději do filmového klubu tento pátek (ani jindy) nechoďte.

Pozn. dosavadního "výběrčího" klubových filmů: No, to "ani jindy" neberte zas až tak vážně. Třeba také jednou i v našem klubu dojde na filmy, kde 'myslet' nebude až tolik třeba a bude stačit se jen 'dobře bavit' či jen tak 'spočinout'. Víte snad o nějakém takovém filmu? Tak sem s ním!

Více se o "Nebi" dozvíte například zde:

A pokud se vám nechce pátrat po webu, uvádíme alespoň několik hlasů z diskuse na CSFD, které ukazují, jak rozporuplné reakce na film mohou být (v připojeném formuláři pak můžete připojit i svůj vlastní komentář):

Pohrobek: Kdo z lidí nesní o tom stát se andělem, okusit všeobjímajícího nadhledu a nebývalé perspektivy. Většina teologů vám však řekne, že andělé nám závidí. A tento film nám ukáže proč! Lidský život snad tím nejlaskavějším možným způsobem - jeho teplo, jeho cit, jeho chuť, jeho tvar, jeho vůně, jeho BARVA, přátelství, vzpomínky, smutek a hlavně LÁSKA. Film se snad nejlepší zvukovou stránkou, co jsem kdy viděl/slyšel - ať co se týče nádherné hudby nebo i neskutečně hluboké ustavičně se řinoucí filosofie, jež vás mimojiné zbaví předsudku, že němčina není krásný jazyk. Osobně si myslím, že síla těchto slov musí působit snad i tehdy, když z nich významově nepochytíme ničehož nic. Film vám dá odpověď na otázku, co je tak poetického na Columbovi i čím se trápí váš anděl strážný. Bez nadsázky vrchol filosofického filmu nejen osmdesátých let.

May: Tak tenhleten film prošel mimo mě - bohužel. Vždycky jsem ho chtěla vidět, všichni na něj pěli chválu.. a tak jsem se na něj opravdu těšila. Ze začátku jsem jen čekala na to, kdy film začne; na chvíli, která by položila dějovou linku, nějaký zvrat, který by si vyžádal příběh, domýšlení příběhu, ovšem po hodině a půl mě to přestalo bavit a začala jsem vyhlížet konec - cestu domů - měkkou postel. Ano, je to špatné, ale na Nebi nad Berlínem se mi konec líbil ze všeho nejvíc, ten pocit vysvobození ze zajetí mrňavého sálu, ve kterém bylo pár lídí, kteří mě mohli kdykoli vidět skoro usnout(!!!). Nejenže jsem vůbec nezjistila, oč filmu kráčí a proč se tak viditelně snaží hrát si na film vysoce umělecký a svými monology dohnat diváka k šílenství, ale navíc mi těch dvou hodin strávených v kině bylo trochu líto. Vím moc dobře, že je tohle jedno z převratných děl, které píše dějiny, ale mně se prostě nelíbilo. Nemůžu si pomoct.

Djkoma: Neuvěřitelně působivé dílo, které Mistra Wenderse musí zapsat do dějin filmografie. Úchvatný pohled na tak trochu "jiný svět". Dva anděle "žijící", sledující dějiny světa a lidi. Andělé, pro které čas nemá cenu. Dva andělé jdoucí světem, dívajíc se na něj z výšky. Z nadhledu, který ostatním chybí. Místo, kam lidé chodí za věděním, poznáním a touhou objevovat, je pro ně místem setkání s jimi podobnými. Jediné co jim může na tomto životu vadit je pocit "nežití". Touží po rozpoznávání barev, cítění vůni, doteku, citech...a Lásce. Pokud chtíč cítit a být člověk dosáhne hranice, mají možnost se rozhodnout. Poté je čeká svět, který není jako ten jejich, je plný krásných věci, ale i těch hodně špatných. Avšak kvůli možnosti cítit, vnímat a ŽÍT jsou schopni obětovat vše. Nikdo z nás lidí si neuvědomuje, co to znamená být člověk, mít city krásné i nepříjemné. My si neceníme toho co je nám dáno, přestože je to nejcennější co máme a co nám nikdo nevezme. Wendersův pohled na svět. Vyzdvihnutí lidských citů a hlavně lásky. Dokonalá poetika, která se v některých scénách a rozhovorech nedá nevidět. Dokonalý hlavní pár andělů. Úchvatné scény. Nadsázka a ironie hlavně( v případě Petera Falka). Čistá dokonalost!!! Na někoho tento film může působit zdlouhavě, ale podle mě každá sekunda dotváří dokonalý celek . Takovéto snímek se natočí jednou za život jednomu z tisíců(možná milionů) a Wenders měl to štěstí, že se stal tím vyvoleným co tuto možnost dostal. Záběr na anděla na soše anděla. Do toho znějící úchvatně přesná hudba, která nemůže člověka nezasáhnout. Nebo stojící anděl na vrchole katedrály a na zádech jeho krásná křídla pomalu mizející v mlze...Co je krásnější?

Superpero: Bože! Největší umělecká onanie jakou jsem kdy viděl. Celá první hodina a čtvrt je vlastně o ničem a dala by se shrnout tak do 10 minut. A ta celková pointa taky neni zrovna z těch nečekaných a rozhodně mě ani nijak neosvítila. Ovšem musím vyzdvihnout krásnou vizuální stránku a kameru. Ty hnědobílý části mi obrazově trochu připomínaly "Stalkera." Strašně rád bych dal menší hodnocení, ale ono mě to kupodivu bavilo takže na tom asi něco bude.