Roberto Benigni: Život je krásný

Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna…

Jak je vidět, po prázdninách nechceme v našem filmovém klubu skočit rovnýma nohama do náročných filozoficko-spirituálně laděných filmů takových mistrů jako Tarkovskij, Zanussi či Bergmann (i když i ty nás jistě ještě některé čekají), ani vás nechceme během tří hodin rozložit na součástky a pak se to ke konci snažit rychle napravit (jak to někteří prožívali u Andersonovy Magnolie) či se o to ani příliš nepokusit (Zvjagincevův Návrat), ale připravili jsme pro vás italskou lahůdku, která může být právem nálepkována tou podivnou kombinací z tiráže: komedie / romantický / drama / válečný. A já bych ještě dodal: nádherně lidský, a přesto – či právě proto – hluboce spirituální (a  kromě toho i připravující své diváky na chystaný podzimní seminář Tři barvy lásky).

Možná, že by tento film bylo možné nejlépe označit jako filmovou pohádku pro dospělé. Samozřejmě že hrubě zkresluje válečnou realitu a je také těžké uvěřit tomu, že malý kluk neprokoukne naivní tatínkovu mystifikaci. Ale o to přeci nejde. Poté, co film se v první části nevinně rozvine do skotačivě plynoucí komedie nádherné už jen oním neskutečně nápaditým dvořením plné romantických vtípků („Dobrý den, princezničko!“), nás ve druhé části čeká do kostí morku drásající kontrast s každodenním světem koncentračního tábora (jak napsal jeden z recenzentů: „Scéna, u které mi vždy hrozí oněmění z hrůzy, je šedá hromada v bílé mlze…“). Budou Guidův humor a fantazie dostatečně silné k tomu, aby pomohly přežít i zde?

Prostě přijďte, přijďte si odpočinout, přijďte se zasmát, přijďte si pobrečet… A pokud máte někoho blízkého kolem sebe, přijďte i s ním, aby vás měl po skončení filmu kdo obejmout… Ale přijďte i sami(y), dáme pak chvilku u nějakého malého pohoštění řeč a třeba se z toho třeba vypovídáme i bez objímání. 

Více informací o filmu:

• Život je krásný (odaha.com)
• Život je krásný (ČSFD)

Nakonec ještě několik názorů diváků z ČSFD:

Jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděl. Pravdou je, že mě příběh židovského číšníka, který se zamiluje do učitelky Dory a spolu potom mají nádherného synka neuchvátil hned při prvním shlédnutí. Je třeba tento film vidět víckrát, aby jste pochytili "všechno", veškeré gagy... každé slovíčko tady má svůj význam. Nejvíc mě ale "dostala" neuvěřitelná romantika, která celý příběh podbarvuje. Na "Dobrý den, princezničko !!" se prostě zapomenout nedá. Škoda, že Benigni zazářil jen v tomto snímku, jeho další v čele s Pinocchiem nestojí za nic... P.S. Mimochodem, velmi dobrá a jímavá hudba povyšuje tento snímek o poschodí výš.. Kdo má aspoň trochu romantickou duši, ať neváhá... (Tomáš Vach)

Příběh krásný. Avšak příliš mnoho nepravděpodobností (především co se týče poměrů v koncentráku a sladkobolných extempóre hlavního hrdiny). Přesto je to film velmi milý. Po jeho zhlédnutí mi můj 3 - 4 letý syn začal říkat: "Dobrý den, princezničko!" Tomu se opravdu nedá odolat! (Šárka Bažantová)

ŽIVOT NENÍ KRÁSNÝ, ZATO TENHLE FILM JE. Jak najít hranici mezi sentimentalitou a kýčem? Přece takhle! Nesmyslnost, absurdita a krutost lidského konání se musí vysvětlovat s dětským nazíraním na svět a s všeobjímající láskou...scéna, u které mi VŽDY hrozí oněmění z hrůzy je šedá hromada v bílé mlze... TAK. UŽ MÁM TĚCH VIZIGÓTŮ PLNÝ ZUBY... (David Čuřík)

Byly doby, kdy jsem tento film považoval za jeden z nejsilnějších, které jsem kdy viděl. Ale postupem času člověk přece jen tak nějak okorá a na některé věci se dívá jinak. Dnes už nemůžu nesouhlasit s tím, co jednou pronesl Marius - "naprosto typický oscarový film". Což neznamená, že by Život Je Krásný nebyl krásný...a krutý...emocionálně velice silný. Láska otce k synovi a neodolatelná Benigniho komika tváří v tvář smrti a v kontrastu se zrůdnou odporností fašounských učitelek, to je dost silná káva. Ale nějak se už nedokážu přesvědčit, aby mě toto svébytné italské veledílo pohltilo tak jako kdysi...a to moje pětihvězdičkové filmy spolehlivě dokáží. Proto dnes dávám 80% a lehce upozorňuji na velmi vyvedenou hudbu od Nicoly Piovaniho. (Ondřej Kubát)

Vynikající film, který celou dobu táhne Roberto Benigni. Oscara za hlavní roli dostal zcela zaslouženě. I když film je velmi málo věrohodný, tak je neuvěřitelně milý. Taky se mi na tomhle nápadu líbí, že se někdo snaží ukázat 2. sv. válku z jiné než smutné a brutální stránky. Scénu s tlumočením pravidel jsem si pustil 4krát dokola a stále jsem se u ní neuvěřitelně řezal smíchy. Hlavní co by nám měl tenhle film dát je, že otec se snaží ubránit svého syna před hrůzami koncentračního tábora a dávat naději své milující ženě, že vše dobře dopadne.Pět hvězdiček za tenhle klenot nejenom italské, ale světové kinematografii... (Michal)

Velice naivistický, ale právě proto roztomilý a příjemný snímek. Hotové filmové pohlazení po okoralé duši diváka. Je dobře, že se ještě v době Texaských masakrů a Hostelů točí právě takovéhle filmy. Je to sice doslova a do záběru filmová pohádka pro dospělé, ale je tak průzračně naivní a nehraje si na nic víc než na samu sebe, že se nedá na danou hru Robertu Benignimu nepřistoupit. Samozřejmě že hrubě zkresluje válečnou realitu a postavení Židů v době holocaustu a že malý kluk neprokoukne naivní tatínkovu mystifikaci a hru také těžko uvěřit, ale o to v tomhle snímku nejde. Tady jako v pohádce dobro vítězí nad zlem a vše je černobílé - fašisté a Němci zlí a rodinný svět tak dobrý... A navíc ty roztomilé romantické vtípky, týkající se hlavně neskutečně nápaditého dvoření... Ta ,,princeznička" se ale má :-) (Radek Cihla)

Já nemám rád Benigniho a jeho humor už vůbec ne, možná bych spíše mohl napsat nesnáším, nenávidím, jsem na něj alergický, ale to by mi přišlo moc přehnané. I přesto je však jeho snímek Život je krásný takovým roztomilým neviňátkem v jeho tvorbě. První polovina filmu vypráví Guido Oreficeovi, což je číšník, jehož život by se dal nazvat vtipem. Překypuje smyslem pro humor a dostává se z jedné nezáviděníhodné situace do druhé, jednoho dne mu však spadne do náruče půvabná Dora, kterou nazývá až do té doby, než si ji vezme a zplodí s ní syna, princezno. Jenže přijdou nacisti a jelikož je Guido žid, je i se svým synem (v té době již pětiletým) odvezen do koncentračního tábora. Tam se však bohužel dostane i jeho žena nežidovského původu, a to jen protože nechce svou rodinu v žádném případě rozdělit. Guido však tají svému synovi pravdu a vypráví mu o tom, že tento výlet má jako dárek k narozeninám, prý se jedná o hru, v níž může vyhrát opravdový tank, to je věc, po které Giosué (syn) velice touží... Pokud by ten film byl jen takovýhle a popisoval by život v koncentračním táboře, jako komickou situaci, rozhodně by se mi nelíbil a rozhořčil by i hodně lidí, kteří jej zažili. Jenže tak to vůbec není, režisér nám dává možnost nahlédnou do otcova nitra, vidíme jak už by pomalu vzdal život, sledujeme jeho utrpení a víme, že žije jen pro svého syna, proto se film stává nádherným válečným dramatem, které si zaslouží jak přízeň diváků, tak ocenění... (Lukáš Jangl)