Terrence Malick: The Tree of Life / Srom života

Drama / Podobenství
USA, 2011, 138  minut
Režie: Terrence Malick, Alexandre Desplat
Hrají: Brad Pitt, Sean Penn, Jessica Chastain,
Kari Matchett, Fiona Shaw, Joanna Going,
Kimberly Whalen, Jennifer Sipes, Will Wallace

Kdo byste se chtěl na tenhle jedinečný film v nejbližší době vypravit v bližším okolí Chebu, dávají ho 13. a 14. září také od 19:30 v kině Drahomíra v K. Varech.

Film je tak zvláštní, že se prý doporučuje si pro jistotu před jeho prvním shlédnutím o něm přeci jen něco málo přečíst (abychom neodešli hned při první vlně diváckých odchodů, které jsou při projekcích běžné). Jeden z docela podrobných pokusů o uvedení do filmu najdete např. TADY. Jen pár glos z tohoto pokusu o přiblížení:

"Snímek nám předkládá příběh o tom, jak láska vyplývá ze života a život z lásky."

"Malick vstupuje do mlhavých, na představivost bohatých světů jako jsou dětská mysl, historie před vznikem lidstva a ohnivé sféry hvězd."

"Ačkoliv se prvek specifických témat line celým Malickovým filmem - kontrast nevinnosti a násilí, podstaty a duchovna, strnulé reality a neskutečné krásy - je tam i něco navíc, co je spojuje dohromady: je málo filmů, ze kterých si divák odnese kromě vizuálního zážitku také zkušenosti, které si vezme za své."

Další z recenzí použitelných pro první "očuchání" se se Stromem života je třeba TADY. A z ní aspoň jedna ochutnávka:

"Strom života se k živému popisu vztahu otec – syn, k předávání role „patriarchy“ v jedné rodině nebo k vyrovnávání se s bolestí v jejích nejrůznějších podobách prořezává skrze čirou magii audiovizuálu. A proto je to cesta poněkud nesnadná a hodně intuitivní, kterou nelze výkladem přenést z člověka na člověka. S ohledem na zvolený styl se film ani nemůže dožadovat absolutního diváckého pochopení – a taky ho rozhodně nedostane – ale jeho schopnost silně rezonovat je neoddiskutovatelná."

Proč v Cannes diváci přijali Strom života se zájmem, v Karlových Varech se smáli a v Praze odcházeli? Na tuto otázku se snaží odpovědět několik významných osobností ZDE (v debatě jsou zastoupeni: umělecká poradkyně MFF Karlovy Vary Eva Zaoralová, designérka a zakladatelka neziskovky Soňa Malinová, dramaturg Ponrepa Milan Klepikov, jezuita Petr Vacík zabývající se teologií ve filmech Terrence Malicka a filmový publicista z časopisu Cinepur Jiří Flígl). Opět několik ukázek:

Eva Zaoralová: "Z projekce Stromu života v Cannes jsem vycházela naprosto ohromená. Můj první pocit byl, že tolik krásy a myšlenek nahromaděných v jednom filmu jsem ještě nezažila. Druhý pocit byl, že toho bylo na průměrného diváka snad až moc. Ani v Cannes nebyla reakce na novinářské projekci jednoznačná: do obrovského potlesku zaznělo i ojedinělé bučení, ale že by se byl během promítání někdo v sále smál, jako se to stalo v Karlových Varech, to se nepamatuji."

Soňa Malinová: "Témata, která Malick řeší - vztah syna k otci a hledání ztracené víry v Boha, který dopouští neštěstí i přesto, že jej člověk následuje, řeší i Češi, ať jsou věřící, nebo ne. Jak může existovat Bůh, když se děje nespravedlnost? Jak mohu odpustit svým rodičům? Samozřejmě si dovedu představit, že například v katolickém Polsku může oslovit daleko více diváků než u nás. Na druhou stranu si myslím, že film má šanci zaujmout každého, kdo nespěchá, nechá se unést Vltavou, nevidí v přírodě kýč a víra je svět, kterému sice nerozumí, ale chce do něj aspoň trochu nahlédnout."

Petr Vacík: "Dinosauři jsou možná přešlapem. Ale ptáme-li se po významu, musíme je číst v kontextu režisérovy symboliky. První dinosaurus žil ve vodě a je ukázán zraněný, vyvržen z moře, které se stalo rejdištěm žraloků. Druhý dinosaurus žije v lese, rozhlíží se ve strachu z predátorů a nakonec se zraněný uchyluje k řece, kde ho třetí dinosaurus zvažuje napadnout, ale neudělá to. V přechodu mezi nimi, mezi životem ve vodě a na souši, je ukázán první strom v dějinách, symbol života a svědek násilí. Les pak bývá u Malicka místem pokusů o znovunabytí ráje, kam lze utéci po řece."

Eva Zaoralová: "Princip cesty milosti, jejíž představitelkou je postava nekonečně laskavé a milující matky, kdežto otec reprezentuje dravou cestu přírody, je zajisté vůdčí motiv v Malickově filmu, navíc autobiografický. Ale rozhodně to není výzva ke ztotožnění s jedním či druhým principem prostřednictvím postav. Ty ostatně nejsou stavěny do zásadního kontrastu, dá se říci, že jedna v rámci společenství rodiny doplňuje druhou. To je patrné na jejich třech synech, zejména na nejstarším Jackovi, který je z nich nejsilnější, zatímco nejmladšího bratra zjevně otcův způsob výchovy, třebaže myšlený ve prospěch synů, osudově poznamená."

Soňa Malinová: "Jsem matkou dvou synů v podobném věku. Nešlo nemyslet na to, že takovou matkou bych svým synům chtěla být. Odleskem milosti Boží, odpuštění, vždy připravená obejmout, plná víry a pokory. Její jemnost a laskavost mě dojímala. Řekla bych, že v nás rodičích se mísí jak "Malickova" matka, tak i otec. Vždyť doba je drsná. Chceme je připravit na život, a občas se nám to vymkne z rukou."

A nakonec ještě jeden - tentokrát autorský - pohled (celá recenze z vlastního blogu režiséra filmu Terrence Malicka):

 

"Jsme-li rodiči, můžeme uvažovat o několika věcech, ať jsme katolíci, nebo ne:
kdy dítě poprvé zalže;
kdy dítě poprvé pokrade;
kdy dítě poprvé spatří nebo je vystaveno zacházení, jež považujeme za obscénní;
kdy poprvé zatouží po pomstě;
kdy si poprvé dítě uvědomí, že jeho matka a otec jednoho dne zemřou a ono bude bez pomoci vrženo do světa.

Toto všechno sedí na děj STROMU ŽIVOTA."

Další informace a videa: