Pavel Lungin: Ostrov
Drama, Rusko 2006, 112 min.
rusky, české titulky
nejlepší ruský film roku 2006
 

Na začátku postní doby vás náš filmový klub zve k nahlédnutí do typické východní spirituality nepřetržité „Ježíšovy modlitby“, trvalého pokání, mnišského života a podivných darů a výstřelků „jurodivých“ starců, „bláznů pro Krista“. Na tomto pro nás západní křesťany nejspíše trochu cizím pozadí se však odehrává hluboce lidský a zároveň silně duchovní příběh líčící celoživotní zápas o vyrovnání se s vinou, proniknutý soucitem s utrpením prostých lidí.

Plyne čas a naplňují se dny mnicha Anatolije, hlavní postavy filmu, dny jeho pokání a zázraků. Duši ctihodného, ale i jurodivého mnicha rozvrátí příjezd nečekané návštěvy… Anatolij je přinucen rekapitulovat dosavadní život. Jak má nyní vnímat své svědomí, Boha a dary, jež mu byly propůjčeny? A jak je to s mojí vlastní vinou, často nesnesitelně tížící a možná nepřiznaně nesenou až na kraj hrobu? Je hříšnost spojitelná se službou? Slabost se svatostí? Vady charakteru s Božími dary?

Tyto a mnohé další otázky se honí člověku hlavou při sledování tohoto jedinečného filmu, v jistém smyslu ne nepodobného již dříve v našem filmovém klubu promítanému filmu jiného ruského režiséra Návrat. Hlavní postavu zde ztvárnil Piotr Mamonov, dříve jeden z mála rockových hudebníků v SSSR, který v roce 1990 konvertoval k ortodoxní církvi a nyní žije v jedné zapadlé vesničce. Režisér Pavel Lungin o něm říká, že zde Mamonov do jisté míry hraje sám sebe.

V diskusích na ČSFD jsem našel následující komentář, se kterým se do velké míry ztotožňuji a kterým chci film doporučit všem, kdo zatouží nechat se do postní doby uvést kvalitní filmovou meditací, která sice příliš nezamotá mozkové buňky, ale jistě zasáhne srdce:

„Nejkrásnější film co jsem kdy viděl! A v čem všem že vidím krásu? V zobrazení Východního křesťanství, jež i my ‚zápaďáci‘ s úctou obdivujeme, jako křesťanství srdce. Rusové prostě jsou citový, emotivní národ. Citovost je přesně to, co mi u protagonistů tohoto filmu přišlo krásné… Dále potom charaktery hlavních postav. Otec představený kláštera – krásný a hodný člověk mírného srdce, z fleku by se mohl stát svatým. Jeho pomocník už takový sympaťák není, ale také je dobrý. Ve filmu to zazní: I Kain byl dobrý a pracovitý člověk, ovšem neunesl Boží zkoušku, kdy Bůh si vybral nejdříve jeho bratra, který nebyl o nic lepší než on. Otec Anatolij: Člověk, jenž spáchal hřích nejtěžší a svůj hřích má před očima stále. Pokoje dojít nemůže. Pouze hluboká víra ho udržuje naživu a nese svůj těžký kříž viny. Jeho víra ho formuje, že je z něho lepší člověk. Už to není zbabělec, ale žádný dobrák, jako třeba Otec představený, to také není. Je to člověk zoufale bojující o vlastní život. Ale světe div se a skloň se před Bohem, Bůh si tohoto člověka vybral za svého svatého. Odvažuji se tvrdit, že z tohoto filmu mluví všechna síla, co v křesťanství je! Kdo můžeš pochopit, pochop!“ (Vojta Rošický)

Petr Hruška

Další informace k filmu: