Šokují vás akce typu Stop genocidě, s jejich drastickými videoilustracemi či billboardy, a přesto vám leží na srdci otázka nechtěných těhotenství? Možná, že by pak pro vás mohl být určitým humorným a zároveň silným pohlazením po duši film Juno, který tento týden poběží v kině Svět v Chebu a jehož nechtěně těhotnou hlavní hrdinku, šestnáctiletou Juno, ve škole nazývají „odstrašující velrybou“.

Co: komedie, USA 2007, od 12 let, 92 min, anglické znění, české titulky, Oskar 2007 za původní scénář

Kdo: režie Jason Reitman, hrají Ellen Pageová, Michael Cera, Jennifer Garnerová, Jason Bateman, Allison Janneyová a další

Kde: Kino Svět Cheb, vstup 90 Kč

Kdy: čtvrtek 20. 11. – neděle 23. 11. 2008 od 17:30 a 20:00, v pátek a sobotu také od 22:00

Info: Katolický týdeník; Česko-slovenská filmová databáze

Trailer: např. ZDE

Písně: Nedílnou součástí filmu jsou texty písní, které jsou ne všechny titulkované - ZDE proto dáváme k dispozici překlad aspoň dvou nejdůležitějších. 

Stručně (SMS):

Juno je šestnáctiletá středoškolačka, která se potýká s nečekaným těhotenstvím. Otcem dítěte je další teenager Paulie, kterého ovšem ona nepovažuje za svého přítele. Chce, aby všechno skončilo jako špatný sen, ale zjišťuje, že musí začít situaci řešit. Využije pomoci své nejlepší přítelkyně Leah a uvažuje o Centru pro pomoc ženám, aby jí pomohlo s „rychlým potratem“, jak tomu sama říká. Před klinikou ale potká svou kamarádku Su-Chin, která odmítá potraty a přesvědčí ji, aby svoje rozhodnutí změnila. Juno nakonec spolu s Leah nachází v Penny Saver inzerát od Marka a Vanessy Loringových, kteří zoufale touží po dítěti a právě zde začíná příběh mladičké dívky Juno a jejího dospívání.

Podrobněji (Katolický týdeník 44/2008):

Nestává se často, aby na Oscara za nejlepší film roku byla nominována komedie, navíc o šestnáctileté dívce, která „omylem“ otěhotní. Nenápadný film o trampotách středoškolačky se zvláštním jménem Juno má na svém kontě desítky ocenění. Jde o skromný film zlehka řešící závažné otázky dospívání, mateřství a mezilidských vztahů.

Americký režisér Jason Reitman pokračuje v profesi svého slavného otce, zkušeného režiséra komedií Ivana Reitmana (Krotitelé duchů, Dvojčata), a na jeho práci je vidět, že jablko nepadlo daleko od stromu. Pro svůj druhý film si vybral příběh, který nakonec trochu překvapivě dobyl americká kina. Zatímco většina komedií pro dospívající (a o dospívajících) je plná vulgárních narážek a obhroublého humoru, Juno nabízí něco zcela jiného. Témata rozhovorů jsou sice mnohdy shodná – láska, problémy s rodiči, první milostné zkušenosti – zarámování je ale radikálně jiné. Tento film totiž začíná tam, kde komedie pro dospívající většinou končí. Juno po své první (a jediné) sexuální zkušenosti zjišťuje, že je těhotná.

Nezávisle působící dívka, která poslouchá punk 70. let a má slabost pro podivné horory, vcelku rychle opustí myšlenku na potrat a rozhodne se pro své dítě najít adoptivní rodiče. Zatímco sama pochází z nižší střední vrstvy, své ratolesti by ráda zajistila co nejlepší budoucnost, a tak při svém pátrání míří hodně vysoko. Bohatí a šťastně vypadající Mark a Vanessa jsou, jak se zdá, správnou volbou. Nicméně nic není tak jednoduché, jak to zpočátku vypadá. Z nastíněného děje je jasné, že vše ve filmu stojí a padá s hlavní postavou Juno, do které byla obsazena jemná a tehdy ani ne dvacetiletá Ellen Pageová. Za svůj výkon si vysloužila nominaci na Oscara i na Zlatý globus. Hrdinka se vyznačuje tím, že ve svém životě se snaží „neklouzat po povrchu“, je ale otázkou, do jaké míry se jí to daří. Začínající scenáristka Diablo Codyová ji vybavila nezávislým charakterem a vůlí jít svou cestou. Junino těhotenství je prostředkem pro její urychlené dospívání a pro odhalení mnohého o složitosti mezilidských vztahů. Již animované úvodní titulky doprovázené jednoduchou kytarovou písní ukazují, že nepůjde o zcela realistické pojetí skutečnosti, ale o mírně idealizovaný (i když pošmourný) pohled na dospívání. Juno sice musí řešit velice závažnou situaci, její okolí je ale překvapivě chápavé a vše jde, alespoň zpočátku, jako po másle.

Přitažlivost snímku Juno tkví také v tom, jak zachází se skutečností. Vážné téma řeší zlehka, ale nijak kýčovitě, dochází ke konfliktům a zvratům, ale nikdy ne k tragédii. Juno je přívětivým filmem (obsahově i vizuálně), který ukazuje, že ne každý dospělý je nutně zralý i charakterově a naopak. Skutečně hlubokým a plodným úvahám, jaké by si téma vyžadovalo též, se film Juno vyhýbá, což je ale vzhledem ke zvolenému žánru zcela pochopitelné.

Lukáš Jirsa, KT 44/2008